Jaromír Soukup LIVE s Konvičkou, Hruškovou, Černohorským a Bartošem

Report

V této poněkud dlouhé analýze se zabýváme výroky hostů pořadu Jaromír Soukup LIVE, který byl pro některé nepříliš překvapivě plný faulů. Jana Yngland Hrušková narušovala diskuzní kulturu v tomto daném případě jednoznačně nejvíce, všechny její fauly nelze prakticky analyzovat, protože neustále bez vyzvání vykřikovala tvrzení bez jakéhokoli důkazu. Kuriozitou je skutečnost, že přestože pouze David Černohorský mírně (!) vybočoval z obecného názorového proudu, který jinak evidentně sdílel i moderátor Jaromír Soukup, byla diskuze i přesto plná faulů, které dosahují rekordní kadence jednoho faulu za 1 minutu 42 sekund, a to včetně často dlouhých Soukupových vsuvek, poznámek diváků a podobně.

Hosty pořadu byli:

• Adam B. Bartoš, předseda Národní Demokracie
• Radim Panenka, Parlamentní Listy
• Martin Konvička, aktivista a kandidát do Senátu
• Jana Yngland Hrušková, aktivistka, bývalá kandidátka na prezidentku a kandidátka za SPD v České Skalici
• Vladimír Franta, korespondent Sputnik
• David Černohorský, Realisté

V této analýze se zabýváme argumentačními fauly pouze těch mluvčích, kteří byli nebo jsou přímo politicky aktivní, což je Adam Bartoš, Martin Konvička, Jana Yngland Hrušková a David Černohorský, protože server Bez faulu se na argumentaci ústavních činitelů zaměřuje primárně. Sekundárně se zaměřujeme i na nepolitické subjekty, ale pouze pokud dle nás dlouhodobě hrubým způsobem faulují své oponenty nebo jinak ohrožují diskuzní kulturu v České republice, například za předpokladu, že daná osoba moderuje diskuzní pořad.

Faulů bylo tolik, že lehké fauly nestály za zaznamenání, bylo jich příliš mnoho. Jediné zaznamenané lehké fauly byly ze strany Černohorského, který jinak diskutoval férově a dokonce upozornil na faul, za což obdržuje zelenou kartu. Martina Konvičku hodnotíme kartou žlutou, Hrušková, Soukup a Bartoš dostávají červenou kartu.

„Já si myslím, že relativně bezpečná naše země určitě je, myslím si, že do určité míry mnoho lidí, co žijou na Západě a jsou vystaveni tomu dennodennímu teroru ze strany migrantů by rádi žili v zemi, jako je Česká republika.“ (Bartoš, 08:42)

• Apel na názor
• Důkazní břemeno

• Mluvčí uvádí stanovisko, že mnoho lidí na Západě by rádo žilo v České republice na základě její bezpečnosti jen na tom, že je jeho názorem, že to tak je. Nepředkládá žádný faktický důkaz.
• Dalším aspektem tohoto faulu je Důkazní břemeno, které je natolik nenápadně vsunuto do citovaného tvrzení, že hraničí se Sloučenou otázkou. Mluvčí totiž nenápadně uvádí do diskuze naprosto nedoložené, silné tvrzení, které nedokládá absolutně ničím.

„Policie [útočníky na číšníka z Prahy] pochytala jen proto, že je jistá paní poznala v televizním zpravodajství, naopak ty slavné kamerové systémy, co nás dennodenně šmírují a naše tváře jsou zachyceny stokrát za den, když někam vyrazíme do města, tak za podivných okolností selhaly, ti lidé nebyli vůbec dopadnutelní a nebyla to náhoda, byl to prostě nějaký záměr, jak se vyhnout té nepříjemné situaci, že se tady nějací cizí státní příslušníci dopustili trestného činu v centru Prahy.“ (Bartoš, 8:50)

• Popření příčiny
• Vnitřní rozpor

• Mluvčí předstírá, že jediné vysvětlení skutečnosti, že policisté nedopadli pachatele dle kamerového výsledku, je skutečnost, že zmanipulovali případ, aby se vyhnuli případným politickým problémům. Skutečných příčin však může být mnoho, například skutečnost, že obličeje pachatelů nemají policisté v databázi, protože to byli cizinci, nebo skutečnost, že nestáli ke kameře čelem, nebo skutečnost, že opustili zemi, a další. Úkolem mluvčího bylo tyto příčiny vyvrátit, pokud uvádí jedinou možnou.
• Mluvčí dále uvádí, že kamerový systém selhal, přestože to logicky byl právě tentýž kamerový systém, který paní v televizním zpravodajství dovolil pachatele rozpoznat. Z první části tvrzení mluvčího vyplývá, že kamerový systém udělal svou práci, protože sám nepřímo uznává, že jinak by je paní nemohla rozpoznat, a ve druhé přímo tvrdí, že selhal. Z formálně logického hlediska je tedy výrok kontradikce, protože ať je pravdivostní hodnota kterékoli dílčího výroku jakákoli, jako celku je jeho pravdivostní hodnota 0.

„Tak když si uvědomíme, že se policie ani neobjevila [u pražského útoku], kamery všude, určití lidé telefonovali, to přepadení trvalo několik minut a oni je objevili díky pouze jedné paní, tak bych řekla, že naše policie nejsou (sic) připraveni na to, co se bude dít.“ (Hrušková, 13:42)

• Důkaz anekdotou

• Přestože je typickým faulem paní Hruškové v rámci této diskuze Důkazní břemeno, v tomto případě se o důkaz Hrušková pokouší. Jedná se totiž o důkaz anekdotický, který je u takto silných tvrzení vždy nedostatečný. V případě anekdoty se totiž vždy musí jednat o statisticky nepřesná data, a mluvčí soudí připravenost policie na základě jednoho případu z tisíců.

[Na Soukupův názor, že nejlepší prevencí je neodvratitelnost trestu] „Byl trest smrti, přesto se vraždilo.“ (Hrušková, 14:50)

• Sloučení společnou vlastností
• Puntičkářův faul

• Mluvčí slučuje dva pojmy – vymáhání práva a závažnost trestů. Tyto dvě věci jsou na sobě nezávislé – skutečnost, že byl trest smrti, a priori neznamená, že se dařilo chytat pachatele, což je nezbytnou podmínkou stavu „neodvratitelnost“, a dobrá míra dopadení pachatele automaticky neznamená závažný trest.
• I kdyby Hrušková neslučovala pojmy, stále argumentuje tím, že se vůbec vraždilo, ne tím, jestli se vraždilo vice nebo méně, tedy odmítá řešení na základě toho, že není dokonalé. Soukup však nikde netvrdí, že je neodvratitelnost dokonalé řešení.

„No, já si myslím, že až přijde terorista a bude u nás bodat lidí, což se pravděpodobně stane taky, dříve nebo později, tak na to se vůbec nikdo nepřipravuje.“ (Hrušková, 15:04)

• Apel na strach
• Apel na pravděpodobnost

• Mluvčí neuvádí pro tvrzení, že sem přijde terorista a bude bodat do lidí žádný důkaz, a předpokládaný strach posluchačů od toho má odvést pozornost. Ať je hypotetická událost či sled událostí jakkoli potenciálně strašlivým, je třeba vždy uvádět důkazy.
• Mluvčí doslova tvrdí, že pokud se něco „pravděpodobně“ stane, tak se to „dřív nebo později“, tedy logicky s určitostí, stane. Jedná se o učebnicový příklad Apelu na pravděpodobnost.

„Nemůžeme přece na jednom drobném příkladu demonstrovat , že selhává celá policie.“ (Černohorský, 15:37)

• Upozornění na faul

• Černohorský se zde faulu nedopouští a místo toho ukazuje, že má přinejmenším intuitivní znalost principu Důkazu anekdotou, a na faul slušně upozorňuje. Toto je příkladem čestně vedené diskuze.

„V Německu se tomu taky říká jednotlivé případy.“ (Hrušková, 16:08)

• Nelichotivá asociace

• Mluvčí diskredituje argument, že útok v Praze je výjimečným jednotlivým případem, na kterém nelze nic dokládat tím, že ten stejný argument údajně manipulativně používají v Německu, které má v daném kontextu v tomto ohledu špatnou reputaci. Realita útoků v Německu je v tomto případě irelevantní – mluvčí manipulativně využívá špatnou pověst německých argumentů k diskreditaci argumentu oponenta a reálně nepředkládá žádné stanovisko.

BARTOŠ: „Já jsem trestně stíhán v nějakém vykonstruovaném politickém procesu, na jehož začátku stojí policejní práce, která byla odfláknutá.“
…
SOUKUP: „Myslíte, že to bylo bezdůvodně?“
BARTOŠ: „Bylo to na politickou objednávku. Bylo to těsně před volbami a poškodilo nás to.“ (17:30)

• Nevyvratitelnost
• Popření příčiny
• Cum hoc

• Bartošovo tvrzení, že proces byl politicky vykonstruovaný, nelze v daném kontextu vyvrátit ani dokázat, čímž se stává dokonale irelevantním a neplatným. Pozor, nikoli nepravdivým, ale neplatným. Stejně dobře by mohl tvrdit, že policii posedli démoni nebo že jsou pod vlivem chemtrails.
• Na otázku, jaký si myslí, že byl důvod pro jeho trestní stíhání Bartoš okamžitě odpovídá, že jediná možná příčina je opět na politickou objednávku, což je jen jedna z možných příčin. Další možnou příčinu je skutečnost, že Bartoš jednal protizákonně.
• Bartoš v poslední části citace uvádí, že důvodem pro jeho trestní stíhání bylo poškození strany. Jeho jediným „důkazem“ je skutečnost, že se dělo souběžně s volbami. Naznačovat příčinnou souvislost mezi volbami a tímto trestním stíháním je podobné jako naznačovat souvislost mezi počtem lidí v USA, kteří se utopili v bazénu, a počtem filmů, ve kterých hrál Nicolas Cage.

„[Policie] nemůže bránit kriminalitě, protože ona se nemůže rozdvojit, rozkrojit, protože co dělá policie? Je na našich demonstracích…mlátí, stříká na nás slzný plyn, bere nám z rukou vlajky, rozhání nás a podobně.“ (Bartoš, 17:50)

• Falešná stopa
• Popření příčiny
• Apel na lítost

• Mluvčí přináší do diskuze o efektivitě policie při prevenci kriminality irelevantní informace o jejich konání na demonstracích Bartošovy politické strany, čímž se snaží odvést pozornost od tématu.
• Mluvčí vytváří falešnou spojitost mezi těmito věcmi tím, že naznačuje, že jediný důvod k absenci policie na místech činu je jejich přítomnost na demonstracích Bartošovy strany, z čehož mimo jiné vyplývá, že demonstrace Bartošovy strany trvají věčně.
• Mluvčí se snaží ve sporu o policii přenést sympatie posluchačů na svou stranu za pomoci barvitých popisů násilí, kterého se na nich policie údajně dopouští.

„Spousta z těch, kteří přijíždějí z Afriky například, tak mají AIDS, oni je kontrolovali, asi 1050 takovýchto lidí zkontrolovali, a 400 z nich mělo AIDS a další měli syfilis anebo tuberkulózu, takže vlastně je to i velké zdravotní riziko. (Hrušková, 20:05)

• Důkazní břemeno

• V momentě, kdy se v argumentu začnou vyskytovat čísla, je to téměř spolehlivým signálem, že je třeba uvést zdroj. Pro čísla tedy platí Důkazní břemeno dvojnásob, ale toto Hrušková ignoruje a argumentuje čísly nepodpořenými ničím. Je to znatelné použitím zájmena „oni“. Stačilo by uvést, kdo jsou „oni“, protože pak by čísla byla dohledatelná.

„Amerika a západní Evropa má s dětmi prvních emigrantů (sic) strašné, opravdu strašné zkušenosti… já se nechci dožít toho, že tu po ulici budou jezdit gangy mladíků, kteří budou terorizovat ostatní obyvatele… a já vsadím klidně vše co mám na to, že si jich spousta z nich (sic) vybere naši zemi, protože co si budeme nalhávat, u nás je dobře, aspoň nám to všichni říkají.“ (Soukup, 34:30)

• Důkazní břemeno
• Šikmá plocha
• Apel na lid

• Pro silná tvrzení jsou třeba vždy silné důkazy a „příšerné zkušenosti s dětmi prvních emigrantů (sic)“ je rozhodně silné tvrzení. Soukup to ale naprosto přechází.
• Jaromír Soukup se od republiky bez imigrantů dostal bez důkazů ke gangům mladíků, kteří terorizují ostatní obyvatele bez uvedení jakékoli příčinné souvislosti mezi těmito událostmi.
• Mluvčí dokládá nezbytnou podmínku k příchodu migrantů, totiž že je nám zde dobře, odkazem na skutečnost, že nám to všichni říkají.

„Co si budeme povídat, ti lidé z Blízkého východu a části Afriky jsou nositeli kultury, která se nesmí přizpůsobit té naší kultuře, ale chce zůstat jaksi svou a tou naší kulturou pohrdá.“ (Konvička, 36:16)

• Důkazní břemeno

• Silná tvrzení typu „kultura A pohrdá kulturou B“ a „nesmí se přizpůsobit“ je vždy třeba doložit. Konvička pravděpodobně naráží na problematické pasáže v Koránu, které je ale velmi snadné a tudíž nutné dokládat, což je jeho povinností.

„Tehdy ti vítači přicházeli s heslem „Třiďme odpad, ne lidi“ …a tím pádem vlastně odmítali ideu, že bychom si ty lidi vyslechli, co jsou zač, a jakýmsi způsobem si z nich vybrali nebo i jim dali na výběr – přizpůsob se, nepřizpůsob se. (Konvička, 37:30)

• Slaměný panák

• Konvička argumentuje proti jakýmsi nejasným „vítačům“. Není zřejmé, jestli se jedná o nějakou organizovanou skupinu, náhodné lidi na internetu, názorovou skupinu, politickou stranu nebo cokoliv dalšího. V tu chvíli má pak jeho boj se slaměným panákem jasného vítěze.

„90% těchto lidí vyhodili (sic) pasy.“ (Hrušková, 37:49)

• Nevyvratitelnost
• Důkazní břemeno

• Hrušková předkládá výrok, který, za předpokladu, že se nenajde obrovská skládka pasů, nejde ani ověřit, ani vyvrátit. Jestli 90% nebo i 100% migrantů nemá pasy neznamená, že je vyhodilo, mohli je například vůbec nemít.
• Hrušková pro svoje číslo opět neuvádí žádný důkaz. Zdůrazňujeme, že čísla vyžadují důkazy dvojnásob.

„Evropská Unie nehlídá svoje hranice a to je ten největší problém, takže Evropa jako taková je v ohrožení kulturním, bude tady občanská válka pravděpodobně, v Německu to vře hodně, potom samozřejmě ve Švédsku, a sociální problémy. (sic)“ (Hrušková, 39:00)

• Šikmá plocha

• Hrušková se dostává od nehlídání hranic k občanské válce bez uvedení obhajoby pro to, proč by jedna tato událost měla vést k druhé.

„Všimněte si, že velice často politici, nejen čeští, když teda neví, co s tou krachující Evropskou Unií, tak říkají, ‚já zařídím, aby to kolegové z Evropské Unie zařídili.'“ (Konvička, 43:40)

• Slaměný panák

• Konvička uvádí nedoložená tvrzení neznámých politiků a používá ho k argumentaci. Pokud tak neučiní, je třeba jeho citaci považovat za vymyšlenou.

„My víme, že [migrace] je velký byznys, ze kterého tyjí neziskovky a různé skupiny, i politikům něco zůstane za nehty, víme také, že je to do určité míry politicky projekt, ta řízená migrace, protože jde o to změnit nějakým způsobem populaci Evropy, aby vypadala jinak…“ (Bartoš, 44:37)

• Apel na lid
• Nevyvratitelnost
• Důkazní břemeno
• Ad hominem (motiv)
• Slaměný panák

• Mluvčí dokládá všechna svá tvrzení o řízené migraci, byznysu a podobně pouhým „my víme“, což však nikdy není platným důkazem. Obecná známost nějakého jevu není podmínkou pro pravdivost a pravdivost není podmínkou pro obecnou známost.
• I kdyby se jednalo o nějaký „politický projekt“ a „řízenou migraci“, což mimochodem mluvčí absolutně nijak nedokládá (opět se jedná o silné tvrzení), nelze žádným způsobem doložit ani vyvrátit, o co „jde“, respektive co mají strůjci takového problému na mysli. Tím, co si někdo myslí, má za záměr nebo si nějak představuje, nelze nikdy argumentovat.
• Mluvčí naznačuje, že politici a „neziskovky“ podporují migraci, protože z ní mají užitek. Nejenže není ani řečeno, natož obhájeno, co by z ní měli, není ani řečeno, kdo ti politici a „neziskovky“ jsou.
• Mluvčí argumentuje proti neznámým politikům a „neziskovkám“, takže „poráží“ fiktivního soupeře. Konstrukce umělých nepřátel je známkou manipulace par excellence.

ČERNOHORSKÝ: „Za prvé, ta vlna klesá, za druhé…“
HRUŠKOVÁ: „Neklesá!“ (46:30)

• Důkazní břemeno

• Zde je vidět, že na první pohled arbitrární povinnost mluvčího dokazovat svá tvrzení má své velmi silné opodstatnění. Zabraňuje totiž tomu, aby mluvčí házeli sem tam neověřená tvrzení. Zde oba dva mluvčí nepodkládají svá tvrzení absolutně ničím a tím pádem se dostávají do neřešitelné patové situace. Faulu se dopouštějí oba.

„Každý ekonom ví, že nás čeká ekonomická krize, abychom se neměli extrémně špatně, tak jako když se škrtalo za ministra Kalouska.“  (Černohorský, 56:27)

• Apel na anonymní autoritu

• Mluvčí pro svá tvrzení neuvádí relevantní důkaz, pouze odkazuje na neznámou autoritu, což je ještě slabší argument než Apel na známou autoritu.

„Já v podstatě se o [ministry] nezajímám, protože já jimi tak trochu pohrdám, z větší části jsou to lidi, kteří nehájí zájmy této země…to jsou prostě neznámé figurky, kteří jenom (sic) dělají nějakou práci, ale vůbec nemyslí na lid této země…“ (Bartoš, 1:00:10)

• Nevyvratitelnost
• Ad hominem

• Mluvčí argumentuje tím, na co ministři myslí, což nikdy nejde doložit ani vyvrátit. Stejně dobře lze říci, že myslí na harmonii sfér
• Mluvčí zcela zbytečně osobně útočí na ministry místo toho, aby řekl, co podle něj konkrétně dělají špatně.

„[Lubomír Metnar] prostě poslouchá, co mu řekne pan Babiš, a pan Babiš zase poslouchá, co mu řekne paní Merkelová…“ (Bartoš, 1:00:23)

• Nevyvratitelnost

• Tvrzení mluvčího, že pan Babiš poslouchá, co mu řekne paní Merkelová, je ověřitelné zhruba stejně jako tvrzení, že pan Babiš poslouchá, co mu říká ďábel.