Falešná stopa

Falešná stopa

Další názvy

  • Úhybný manévr
  • Red herring
  • Whataboutism
  • Ignoratio elenchi

Kategorizace

Mluvčí uvede irelevantní tvrzení, které do diskuze přinese nová (ale nesouvisející) fakta.

Falešná stopa je nejčastějším faulem odvádějícím pozornost. Bývá někdy pokládán i jako otázka „A co tamta jiná věc, která se stala?“, přičemž objektivní důležitost zmíněného tématu nezastupuje jeho relevanci pro jakoukoliv diskuzi. Tedy i když mluvčí zmíní objektivně důležitou věc, pokud odvádí pozornost od jiného tématu, tak se jedná o argumentační faul. Pokud by takové odvedení pozornosti bylo přijatelným diskuzním zvykem, logicky by se nikdy žádná diskuze nemusela dobrat k závěru.

Anglický název Red herring lze do češtiny přeložit jako uzený sleď (uzením získá červenou barvu). Jedná se o idiom, který je často používán v literatuře. První zmínka je datována do roku 1849 a první plná definice idiomu vyšla v roce 1981. Uzený sleď se díky svému výraznému zápachu používá pro svedení loveckých psů ze stopy při jejich tréninku – pes následuje pach zvířete, ale je zmaten falešnou stopou velice výrazného zápachu ryby. Jiná verze dokonce uvádí, že trestanci prchající před zákonem používali uzené sledě, aby ze své stopy svedli policejní pátrací psy.

 Druhý rozšířený název Whataboutism, který je tvořen z fráze „What about…?“ (přeložitelnou jako „A co…?“), vychází z častého používání právě této fráze pro odvedení pozornosti. Ač není ani zdaleka jediným, tak z českých politiků tento faul velice často používá Andrej Babiš, který proslul svým Whataboutismem ohledně Miroslava Kalouska. Termín dostal nedávno do povědomí také John Oliver ve svém pořadu, když kritizoval fauly Donalda Trumpa.

Manipulace odváděním pozornosti nemusí být jen rétorická – je to také technika kapsářů, kouzelníků a iluzionistů.

Karel Čapek o alelidech

V roce 1934 napsal Karel Čapek pro Lidové noviny článek s názvem „O alelidech“. V tomto textu píše o argumentaci, která vždy na nějaké řešení (nebo argument) reaguje větou začínající spojkou „ale“, která přináší do diskuze nějaká nová a nesouvisející fakta. Podle Čapka alelidé  nic přímo nevyvracejí ani nepopírají, nýbrž jenom odporují (ale je spojka odporovací): „Nepopírají, že dvakrát dvě jsou čtyři; dají jenom najevo, že na tom tak mnoho nezáleží, že si tu čtyřku můžete dát za klobouk a že jsou na světě důležitější fakta, například to, že dvakrát tři je šest. Kdybyste před nimi vytáhli z vody tonoucí dítě, neřeknou vám, že jste to neměl dělat; spíš se vyjádří asi v ten smysl, že vaše jednání bylo sice správné, ale že na lodi Principessa Mafalda utonulo tři sta nebo kolik osob a ty že z vody nikdo nevytáhl. Můžete pomoci chudému, ale tím se ještě, holenku, nerozřeší sociální problém. Zkrátka nemůžete udělat nic, ani vyslovit nic, aby se na to nedalo pověsit nějaké ale.“

Logický model

Argument A je prezentován oponentem.
Mluvčí prezentuje argument B.
Argument A je nedokončen a je od něj upuštěno.

Příklady

„A proč bych se měl já omlouvat, když ten druhý dělá mnohem horší věci?!“

  • Mluvčí vytváří Falešnou stopu tím, že vágně zmíní provinění jiných, které se následně může stát předmětem diskuze (místo původní omluvy).

Anekdota:
USA: „Kolik je v SSSR průměrný plat kvalifikovaného dělníka?“
SSSR: „A vy zase bijete černochy!“

  • Jedna strana reaguje na kritiku na svoji adresu kritikou na adresu oponenta, aby změnila téma diskuze.

Našli jste tento faul, kterého se veřejně dopustil ústavní činitel nebo veřejně známá osobnost? Vyplňte tento stručný formulář a pomozte nám ho uvést na Bezfaulu.net.

Hledáte jiný faul?