Nejčastější argumentační fauly v diskuzích

Mluvčí vytvoří vlastní zkreslenou, přehnanou, či špatně vyloženou verzi oponentova argumentu (či postoje) a následně proti ní sám argumentuje.

Mluvčí vyvozuje totožný závěr o dvou věcech na základě jedné společné vlastnosti.

Mluvčí vynechá argumentaci a zaútočí místo toho na svého oponenta.

Mluvčí vytváří závěr bez dostatečného zvážení všech podstatných a snadno dostupných důkazů a okolností.

Faul, ze kterého vychází množství dalších faulů.

Mluvčí uvádí, že něco je pravda, protože si to myslí hodně lidí.

Mluvčí odmítá dokázat pravdivost svého tvrzení a místo toho požaduje, aby mu ho oponent vyvrátil.

Popřípadě své tvrzení jednoduše odmítá podložit jakýmkoliv důkazem.

Mluvčí uvede irelevantní tvrzení, které do diskuze přinese nová (ale nesouvisející) fakta, aby odvedl pozornost od tématu.

Mluvčí popírá, že důsledek může existovat, pokud neexistuje jedna konkrétní příčina.

Mluvčí (úmyslně) odmítá důkazy vyplývající ze systematického výzkumu či testů nebo logiky věci na základě osobních zkušeností či historek z první ruky.

Mluvčí tvrdí, že argumenty oponenta jsou špatné či nepravdivé, protože proti němu existují pocity zášti (popřípadě má špatnou pověst).

Mluvčí se snaží získat podporu pro svůj argument tvrzením, které vyvolává strach z alternativy.

Mluvčí bez důkazů tvrdí, že relativně malý krok povede k řetězové reakci souvisejících (negativních) událostí.