Kalousek a Schillerová útočně faulují v Partii na Primě

Report

Nedělní Partie v televizi Prima na témata kontroverzního výroku Schillerové na adresu Senátu a finanční politiky momentální vlády se neobešla bez velkého množství faulů. Výrazně převažují fauly z kategorie Útok, což je do jisté míry očekávatelné, protože první téma rozhovoru bylo tak kontroverzní, takže vzbuzovalo vášně. Také je vidět, že většina faulů se soustřeďuje do první poloviny pořadu, což také není nic neobvyklého. Fauly sice nepadají s takovou kadencí, jako se občas stává, vzhledem k jejich útočné povaze jsme nicméně nuceni oběma účastníkům udělit červenou kartu.

„’Kdo s námi nesouhlasí, to je špína‘. To je totalitní mluva a prostě nepatří do Parlamentu a už vůbec ne od člena vlády.“ (Miroslav Kalousek, 4:40)

Miroslav Kalousek parafrázuje původní výrok Aleny Schillerové o „opoziční a senátorské špíně“, přidává k němu však část o „kdo s námi nesouhlasí“, což Schilerová v původním výroku netvrdí, a posléze tento vykonstruovaný výrok asociuje s minulým režimem, čímž vyvolává v posluchačích negativní emoce. Tyto jsou však spjaty se samotným Kalouskovým konstruktem, nikoli s původním výrokem.

„A nota bene, slyšet takový výrok od někoho, kdo neustále napadá vládu, kdo neustále uráží premiéra této země, tak to mi připadá absurdní o to více.“ (Alena Schillerová, 5:35)

Ad hominem (tu quoque)

Alena Schillerová na otázku, jak soudí návrh jejího odchodu z vlády neargumentuje věcně, ale místo toho odvádí pozornost na údajné prohřešky svého oponenta podobného typu. Otázka, jestli je adekvátní požadavek, aby Alena Schillerová odešla z vlády, nemá nic společného s otázkou, jestli je v podobném ohledu Miroslav Kalousek bez poskvrny. Pokud je třeba, aby Alena Schillerová odešla z vlády, je zcela irelevantní, kdo tento požadavek vznese. Stejně tak je jedno, kdo vznese argument, že by tam měla zůstat – i kdyby to byl počítačový program generující náhodná tvrzení. Věcný argument je věcný argument svojí podstatou a nikoli autoritou, jurisdikcí, kompetencí nebo morální integritou toho, kdo jej vznáší.

„…[Senátoři] s tím čekali několik let, než [žalobu] předloží, a klidně by ohrozili stabilitu této země. A to je v pořádku… a věřte, celá řada lidí s tím nesouhlasí.“ (Alena Schillerová, 6:00)

Alena Schillerová usuzuje, že žaloba podaná na prezidenta není v pořádku, protože by mohla způsobit nestabilitu České republiky. Otázka, jestli nějaký krok způsobí nestabilitu země, je sice faktorem v rozhodování o daném kroku, není však jeho alfou a omegou, mluvčí to však naznačuje. Co je však daleko důležitější je skutečnost, že ministryně vůbec nevysvětluje, co by tato „nestabilita“ vlastně byla a jak by to žaloba způsobila – je to pouze děsivě znějící slovo. Tím apeluje na strach.
Schillerová také zmiňuje skutečnost, že podle ní „celá řada lidí“ se žalobou nesouhlasí. To však s oprávněností žaloby nesouvisí, neboť o oprávněnosti žaloby rozhoduje Ústavní soud. Takovéto vsuvky jsou zpravidla užívány pouze za účelem využití zkreslení Stádového efektu.

„A já jsem položil řečnickou otázku, zda mají vládní poslanci takový strach z toho, že Ústavní soud bude neobjektivní, anebo mají takový strach z toho, že bude objektivní a proto mu to nechtějí poslat. Ukázalo se, že za b) je správně.“ (Kalousek, 9:25)

Miroslav Kalousek vychází z předpokladu, že jsou jen dvě možnosti, proč nechtějí někteří poslanci žalobu postoupit Ústavnímu soudu – buď mají strach z objektivity soudu, nebo z jeho neobjektivity.
Mluvčí také zahrnuje odpověď na otázku „Proč nechtějí poslanci postoupit žalobu“ do její premisy – že je to právě ze strachu. Důvodů, proč tak nechtějí učinit, ať oprávněných či neoprávněných, může přitom být mnohem více, na příklad mohou být toho názoru, že celá žaloba je pouhá ztráta času.
Kalousek navíc usuzuje, že důvod, proč se poslanci rozhodli hlasovat proti postoupení žaloby, je samotný fakt, že se rozhodli hlasovat proti postoupení žaloby, což vytváří příčinný kruh:
Žalobci hlasují proti proto, že mají strach. Jak víme, že mají strach? Protože hlasují proti. Proč hlasují proti? Protože mají strach… ad infinitum.

„A nepodsouvejte zrovna vy, co my máme kde zvyšovat a snižovat.“ (Schillerová, 2:20)

Ad hominem

Mluvčí diskredituje svého oponenta na základě předpokladu, že pokud jeho vláda zvyšovala daně, tak nemá právo kritizovat jiné vlády za totéž. To, jestli vláda naplňuje nebo nenaplňuje svoje sliby nemá ale žádnou spojitost s jinou vládou, i kdyby byla sebehorší.

„A vy jste neměli absolutně žádnou vizi. Vy v době, kdy jste byl ministr financí a já seděla na Finanční správě, pamatuju si to zoufalství… Pamatujete si na příhraničí, na ty podnikatele, co obchodovali s DPHčkem…“ (Schillerová, 24:45)

Falešná stopa

Schillerová kontinuálně odvádí pozornost od tématu, kterým je zvyšování daní ze strany vlády, směrem k bývalé vládě Miroslava Kalouska, aniž by bylo jakkoli zřejmě, jak spolu tyto dvě věci souvisí.

„Paní ministryně, že by kontrolní hlášení přispívalo k vyšší daňové kvótě je blud, to za prvé.“ (Kalousek, 25:10)

Důkazní břemeno

Mluvčí se sice snaží vyvrátit tvrzení oponentky, neuvádí pro svoje tvrzení žádný argument ani zdroj. Přitom se jedná o něco, co je relativně snadno doložitelné jen za pomoci argumentace.

„Pokud mluví o lobbistických vlivech hlavní reprezentant zájmů skupiny Agrofert ve vládě, tak je to poněkud komické.“ (Kalousek, 33:25)

Ad hominem (tu quoque)

Mluvčí reaguje na nepřímé obvinění oponentkou z ovlivnění sebe nebo svých spolustraníků lobbistickými skupinami tím, že apeluje na pokrytectví svojí oponentky.