Tendence přijímat myšlenky a názory, které zastávají i ostatní.
Toto zkreslení je charakterizováno nárůstem náklonnosti vůči určitému názoru s tím, jak roste počet lidí zastávající tento názor.
Anglický název Bandwagon effect je odvozen od vozu s kapelou (bandwagon), který v průvodu následuje zpravidla velký počet lidí a váže se k němu fráze „hop on the bandwagon“ (naskočit na vůz – metafora pro přijmutí populárního názoru). Český název Stádový efekt je mírně pejorativní, ale je založen na podobném principu, kdy stádo má tendenci se shlukovat a různě se přesouvat pohromadě.
„Když pozorujeme, jak někdo prožívá určitou emoci (ať už štěstí, vztek, smutek), náš mozek si jakoby vyzkouší tuto emoci, aby dokázal pochopit, čím druhá osoba prochází. A udělá to tak, že vznítí ty podobné synapse, abyste i vy mohli pochopit emoci, kterou sledujete. To je v podstatě empatie. Tak vzniká davová mentalita.“ – Steven Parton
Jak může zkreslit informace
Toto zkreslení částečně (a chybně) určuje pravdivost objektivně doložitelných tvrzení na základě jejich popularity. Pokud je něco dostatečně populární, může se stát, že popularita tohoto tvrzení přehluší objektivní a doložitelná fakta, která ho vyvrací. V kontextu šíření dezinformací je toto poměrně obvyklým jevem.
Příklady
Dobrým příkladem je tvrzení, že mléko je dobré na kosti. Popularita tohoto názoru silně zastiňuje faktické údaje, které toto tvrzení vůbec nepotvrzují. Využívá se také v marketingu, kdy výrobce může uvést nakolik oblíbeným jeho produkt je, což je neplatným argumentem pro vyjádření jeho kvality. Na základě tohoto zkreslení se ale může stát, že si veřejnost produkt začne kupovat více, protože jeho oblíbenost budou mylně považovat za důkaz jeho kvality.
Efekty vystoupení z Evropské unie na českou ekonomiku lze zhruba zhodnotit pomocí prognóz a faktických důkazů o jejich pravděpodobnosti. Nicméně i tak se mohou objevovat tvrzení, že by bylo správné z Evropské unie vystoupit, protože si to myslí hodně lidí.
Propaganda
Využití tohoto zkreslení za účelem propagandy by mohlo být provedeno pomocí přesvědčení malé, ale vlivné skupiny obyvatel, aby propagandu šířili mezi svými následovníky a fanoušky. Případně se může jednat o prostá lživá tvrzení o popularitě. I to je také důvodem, proč je ze strany politiků kladen velký důraz ne předvolební průzkumy. Pokud někoho volí hodně lidí, tak to musí být dobrý kandidát.
Tohoto zkreslení bylo v minulosti často zneužíváno při tvorbě komunitně smýšlející a občansky angažované společnosti. Ve své knize Mein Kampf popisuje Adlof Hitler proč byla hromadná setkání, na kterých řečnil, tak důležitá. Píše o potlačené individualitě a o určité intoxikaci, kterou posluchači pociťovali, když se účastnili těchto hromadných nacistických demonstrací. Svým způsobem tato slova skvěle ilustrují sílu nacismu strhnout jednotlivce do davové mentality. Příkladem může být dále i film nacistické propagandy Triumf vůle, který klade obrovský důraz na vykreslení stejně smýšlejícího davu. Podobně jako zmíněné demonstrace vyobrazuje tento film nacismus nejen jako racionální a smysluplný, ale také jako zábavný v kontextu sebenalezení. To přichází paradoxně pojetím určité anonymity a zapadnutím do davu, který ve filmu skutečně vypadá tak, že si všichni svůj kousek práce užívají. V kempu je připravováno jídlo (a že ho je), mladí muži sportují, všichni se smějí a baví se. Scény, kdy se všichni svědomitě připravují na Hitlerův příjezd, střídá scéna, kde se koupou a opět se skvěle baví. Film je vyloženě vycpán scénami, které vytvářejí pocit radosti, jež domněle pramení ze společné lásky k režimu a kousíčku individuality v obrovském jednolitém davu. Součástí filmu jsou totiž i scény, kdy se Hitler k jednomu z nastoupených mladíků nakloní a něco mu říká. Tyto záběry jsou také důležité, protože Stádový efekt doplňují o alespoň nějaký pocit individuality. Ego totiž pořád hraje velkou roli, jeho potlačení nebývá součástí Stádového efektu. Jedná se tedy prakticky o kombinaci egocentrismu a zábavné veřejné služby.
Paradoxně, i dnes má hodně z nás pocit, že nacistické Německo bylo jednotné a vnitřně velice dobře fungující mašinérie. Ve skutečnosti bylo Německo v době Hitlerova vzestupu na pokraji občanské války, jelikož síly Wehrmacht byly poměrně neochotné vyznat svoji náklonnost režimu a navíc přečíslovaly jednotky SS a SA dohromady. Wehrmacht ale ve filmech nacistické propagandy prakticky nenajdete. Bylo tak učiněno právě za účelem vytvoření dojmu, že neloajální vojáci jsou v menšině.
