Paranoidní nadinterpretace

Další názvy

Overinterpretation
Foucault Pendulum

Kategorizace

Nadinterpretace informací, jejich pozadí, vztahů a záměrů autora.

Často se jedná o způsob jakým bývají na dezinformačních nebo tzv. alternativních webech prezentovány nesouvisející informace způsobem, jako by spolu tajně souvisely. Přičemž odůvodnění toho, proč spolu zdánlivě nesouvisející informace mají hluboký vztah a vzájemně se ve skutečnosti ovlivňují, spočívá v teorii nějakého komplexního spiknutí. Tedy jediný prezentovaný důkaz o souvislosti těchto informací je tvrzení, že jde o práci tajemných mocenských uskupení.

Velký vliv na zkreslení informací tímto způsobem má kognitivní zkreslení s názvem Iluze shlukování. V rámci teorie tohoto zkreslení se lidská psychika jeví jako náchylná k přeceňování náhody (resp. kladení přílišného důrazu na vysvětlování a interpretaci náhodné variability dat a informací). Jinými slovy – lidé mají tendence vidět pojítka mezi např. paralelními událostmi, i když prokazatelně neexistují. Často se jednoduše nedokáží spokojit s tím, že spousta věcí, které se kolem nich dějí, jsou náhody a snaží se jim dát nějaký řád. Mohou se pak uchýlit k neověřitelným tvrzením, které mají vysvětlovat vztahy těchto náhodných dat.

Paranoidní nadinterpretace hraje stěžejní roli v knize Umberta Eca Foucaultovo kyvadlo. V ní se objevuje typická nadinterpretace textu, na jehož základě sestavily hlavní postavy komplexní konspirační teorii.

V jádru konspirace Foucaultova kyvadla spočívá krátký a tajemný text plukovníka Ardentiho. Ten tvrdí, že obsahuje zakódované tajemství Templářů. O několik let později hlavní postavy románu přijdou s komplexní konspirací nazvanou “Plán”, která je založená právě na Ardenitho textu. Později se další postava, Lia, dostane k prozkoumání textu a nabídne svoji vlastní interpretaci – že se jedná o obchodníkův seznam doručenek. V porovnání například s knihou Jméno růže, která se zabývá skutečnými znameními a vodítky, Foucaultovo kyvadlo se naopak zabývá nekonečnou představivostí a interpretací vycházející z paranoii – tedy možností, že každé znamení může odhalovat konstrukci nějakého plánu, či spiknutí.

Během své trojdílné lekce Interpretation and Overinterpretation (Cambridge, 1990) zmínil Eco příklad vztah mezi anglickými slovy „while“ (zatímco) a „crocodile“ (krokodýl), jelikož while zní jakoby bylo součástí slova crocodile. Rozdíl mezi interpretací a nadinterpretací je v tom, že sice v obou případech naznáme, že jde o vztah minimální, v případě paranoidní nadinterpretace ale z tohoto vztahu vydedukujeme maximum. Paranoik není tím, kdo si tohoto vztahu všimne, ale tím, kdo začne polemizovat nad mysteriózním motivem, který Eca přiměl říct právě tyto dvě slova. Paranoik vidí pod Ecovým příkladem nějaké tajemství, které se Eco snaží skrýt. Pokud o něčem člověk hodně přemýšlí, zjistí, že vše může být nějak propojené se vším ostatním. Toto tvrzení lze aplikovat i na každodenní jevy, ale pak už je otázkou příčetnosti, zda člověk dokáže odlišit skutečné vazby od těch klamných.

Podobně jako ve Foucaultově kyvadle se nadinterpretace může poměrně snadno zvrhnout v nepodložené teoretizování, které navíc vede k odmítnutí platných důkazů, protože nevysvětlují ony náhodné jevy, paralely, analogie a další podobnosti. Tato série zkreslení informací je prakticky způsobem, jak vznikají konspirační teorie a komplexní teorie různých spiknutí. Často bývá taková interpretace navíc doprovázena řadou menších faulů, jako jsou Cum hoc, Post hoc, Popření příčiny a další fauly primárně z kategorií Chybné příčiny a Chybného vyvození.

Mezi kognitivními zkresleními lze najít zkreslení s názvem Základní atribuční chyba. Jedná se o lidskou tendenci přisuzovat náhodné chování charakterovým vlastnostem. Toto zkreslení vychází ze stejného přeceňování náhodných událostí – v tomto případě náhodného chování ostatních.

Příklady

Soros a spiknutí

Na jaře 2019 byly vytvářeny podobné vazby mezi „načasováním“ demonstrací iniciativy Milion chvilek pro demokracii a různými paralelně se odehrávajícími událostmi; nebo podobnost mezi výčtem zemí, které okupovalo nacistické Německo během druhé světové války a výčtem zemí, které jsou dnes členy Evropské unie. Všechny tyto události měly být podle různých nadinterpretací také často tajně řízeny americkým finančníkem maďarského původu Georgem Sorosem.

Nezvolení Michala Semína (a tří dalších kandidátů) do rady ČTK tajnou volbou v Poslanecké sněmovně vyvolalo na některých dezinformačních (tzv. alternativních) webech spekulace, které typicky Foucaultovým kyvadlem k sobě lepily jednotlivá fakta, která měla dokazovat a zároveň byla dokazována (Logický kruh) židovským a zednářským spiknutím (viz druhý obrázek).

The Great Replacement

The Great Replacement (Velká výměna) je konspirační teorie o domnělé genocidě bělochů. Je stará už více než padesát let a objevuje se stále dokola. Její kořeny dokonce sahají do období segregace ve Spojených státech a odvolával se na ni i pachatel masakru v Christchurch. V poslední době se dostala do mainstreamu díky Donaldu Trumpovi a evropským nacionalistickým hnutím. Ve zkratce tvrdí, že mocenské elity spřádají plán na nahrazení původního obyvatelstva obyvatelstvem novým. To má být poslušnější a oddanější, než současné „rebelující“ obyvatelstvo. Není ničím podložená a jako každá konspirační teorie staví na myšlence komplexního spiknutí. Nedávno ji v Česku začal používat Tomio Okamura, když ve svých předvolebních novinách tvrdil, že ČSSD plánuje nahradit obyvatelstvo v Česku muslimskými uprchlíky, protože ti volí právě sociální demokracii (což navíc samo o sobě není nijak dokázáno).

„Migrace je plán na změnu složení voličů. Muslimští a afričtí imigranti převážně volí ‚sluníčkářské‘ sociální demokraty.” (Na vlastní oči – předvolební noviny SPD, 2019)

Společné fotografie

Společná fotografie kandidáta na prezidenta Jiřího Drahoše a německé kancléřky Angely Merkelové kolovala po českých sociálních sítích, řetězovými maily a napříč dezinformačními weby během prezidentských voleb v lednu 2018. Měla sama o sobě dokazovat nějaké mocenské spiknutí dvou zmíněných. Nadinterpretace této fotografie měla za následek různé teorie, které ve skutečnosti vyvracelo několik prostých faktů a okolností jejího pořízení. Oba dva jsou vystudovaní chemici a fotografie byla pořízena během sympózia, kterého se účastnili. Jiří Drahoš byl předsedou Akademie věd ČR a Angela Merkelová v Česku dokonce studovala. Jedna její verze byla navíc oříznutá, nefotili se společně jen oni dva, nýbrž čtyři lidé.

To ale nestačilo a z fotografie se i tak stal stěžejní (ale falešný) důkaz mocenského spiknutí Jiřího Drahoše a Angely Merkelové. To bylo navíc dáváno do souvislostí s tzv. Římským klubem a spolu s dalšími zádnlivě až téměř náhodně vybranými údaji z Drahošova života mělo vše dokazovat, že je Drahoš například zednářem, iluminátem, nebo že je jeho případné prezidentství součástí plánu Nového světového řádu.

Podobným způsobem interpretoval Tomio Okamura fotografii eurokomisařky Věry Jourové, na které je s Georgem Sorosem. V obou případech jde i orčitou formu Falešného přiszuování, je ale výrazněji založená na nadinterpretaci.

Hermetismus

Pro Hermetismus v období Renesance bylo typické vytváření různých okultních vazeb a propojení na základě tvarů. Podle Eca zachází Hermetická semióza příliš daleko při interpretaci. Nadbytek podezíravé zvědavosti (ač může vést k platným závěrům) vede k přecenění důležitosti náhodných jevů. Například orchidej vypadá díky svým dvěma cibulkám na květu jako mužské reprodukční orgány. Od této morfologické analogie je odvozena analogie funkční – tedy, že její medicínská vlastnost bude zlepšení plodnosti. Ve skutečnosti Francis Bacon později vysvětlil, že dvě cibulky se na jednom květu orchideje nachází z toho důvodu, že druhá vyroste v době, kdy první na květu stále je a pomalu odumírá. Mohou mít tedy určitý formální vztah s reprodukčními orgány, nikoliv ale funkční (Eco, Interpretation and Overintpretation).