Tendence vytvářet pojítka mezi náhodnými daty a informacemi.
Tato iluze existuje primárně kvůli tendenci lidské psychiky podceňovat variabilitu náhodných dat, které se často objevují v malých skupinách, což působí dojmem, že spolu mají určitý vztah. Člověk pak má tendenci neschopnost si dostatečně uvědomit zmíněnou variabilitu nahradit vysvětlením, které ji zjednodušuje. Tedy, že tato variabilita není tak rozsáhlá, ale že ve skutečnosti nejde o náhodná data.
Může se jednat o záměnu korelace a kauzality.
Z toho vychází i psychologický jev zvaný Pareidolie. Jedná se o dotváření neurčitých nebo nespecifikovatelných podnětů ve smysluplné obrazy za pomoci fantazie. Může se jednat o vizuální nebo akustické vjemy. Z vizuálních vjemů je tento jev známý například z různých konspiračních teorií ohledně existencí UFO, různých příšer typu Yettiho apod., kdy fotografie zachycují neurčité objekty, ale jsou interpretovány jako konkrétní obrazce.
Jak může zkreslit informace
V praxi se toto zkreslení může manifestovat například tak, že náhodné, nesouvisející události na burze jsou interpretovány, jako by se vzájemně ovlivňovaly. V případě takové dezinterpretace samozřejmě existuje riziko chybné prognózy.
V médiích se mohou objevit dvě zprávy, které jsou kompletně nesouvisející: jedna je o nárůstu kriminality spojené s konkrétní skupinou obyvatel; druhá je o neobjasněné vraždě. Chybný závěr na základě Iluze shlukování by byl ten, že jsou tyto zprávy ve vztahu a tedy někdo ze zmíněné skupiny obyvatel spáchal onu neobjasněnou vraždu.
Příklady
Pokud by na stromě seděly vrány, ale shlukly by se ve většině na jedné větvi, zatímco zbytek by se rovnoměrně rozprostřel po zbytku stromu, bylo by chybným závěrem vyvodit z těchto dat, že vrány úmyslně sedly na zmíněnou větev, protože je v něčem lepší než ostatní. Tato situace by vyžadovala další pozorování a důkazy.
Grafické znázornění
Propaganda
Tohoto zkreslení je možné využít k úmyslnému vytváření falešných spojení s událostmi, které žádný vztah nemají. Pokud někdo takové spojení vytváří, hraje mu do karet právě fakt, že pokud se data shlukují například v rámci času nebo místa, tak budou mít lidé tendence vidět mezi nimi vztah. Pokud například politik zveřejní, že sdílí tuto teorii, část populace to může vnímat jako potvrzení.
