Tendence posuzovat druhé podle celkového dojmu.
Často se jedná o posuzování na základě prvního dojmu, ale zpravidla převládá dojem nejsilnější (často to jen bývá právě ten první). Efektem tohoto zkreslení bývá neúměrné překvapení, když zjistíme, že nějaký sympatický člověk spáchal zločin nebo se jinak provinil.
Lidé mají tendence přeceňovat pozitivní vlastnosti u sympatických jedinců a naopak přeceňovat vlastnosti negativní u těch, kteří jsou jim nesympatičtí. Název Efekt svatozáře vychází právě z pozitivního vnímání dané osobnosti, přičemž zmíněný opačný efekt tohoto zkreslení nese název Efekt rohů. V obou případech je vyvozen závěr o důvěryhodnosti člověka na základě dojmu.
Jak může zkreslit informace
Informace prezentované oblíbeným zdrojem můžeme přijmout mnohem radši, než informace prezentované zdrojem, který nám je nesympatický. Budeme totiž sympatickému zdroji přisuzovat kladné vlastnosti, kterými ani nemusí oplývat. Mezi ty může patřit právě pravdomluvnost apod.
Pokud člověk, který je nám sympatický přijde s něčím, co lze označit za hloupost, budeme mít tendenci nad tím mávnout rukou. „Každý se přece občas mýlí.“ Pokud ale přijde s hloupostí někdo, koho nemáme rádi, nebudeme váhat, abychom to označili za hloupé a podřadné.
Efekt svatozáře je dobrým nástrojem pro tvorbu kultu osobnosti. Společně s rámováním reality (a poslušnosti vůči autoritám) je možné vytvořit kult, ve kterém je vůdce autokratické země považován za neomylného, schopného atd. a to i přes to, že se země například zmítá v ekonomických problémech, lidé se mají špatně a jejich životní úroveň je celkově nízká. Haló efekt zařídí to, že občané budou autokrata stále zbožňovat, jelikož celkový dojem z jeho osobnosti je tak hluboce zakořeněn, že fakta přestávají hrát roli.
Příklady
Efekt svatozáře je zkreslení, které je zpravidla bráno v potaz při tvorbě kampaní politiků. Z evidentních důvodů chce politikův PR tým, aby na fotografiích vypadal co nejlépe, vystupoval tak, aby byly vidět jeho pozitivní vlastnosti apod. Na základě těchto důrazů je poté politik v očích veřejnosti důvěryhodnějším člověkem a to i v případech, kdy např. v anketách si dotazovaní nejsou schopni vzpomenout na jakýkoliv jeho konkrétní postoj – to je obecně stále se opakujícím jevem.
