Rámování

Tendence vytvářet vlastní koncepty a perspektivy reality.

Rámování je typickým způsobem vyrovnávání se se zdánlivě nekonečnými informacemi popisujícím realitu. Toto zkreslení vychází ze silného relativismu, kdy vnímání reality může být až zkreslené v rámci toho, jak ji pro sebe (nebo ostatní) dotyčný rámuje. V hodinách dějepisu dochází k nepatrnému (či výraznému) rámování často z důvodu různých výkladů historie (silně orámovaný výklad historie byl vyučován za totality).

Všechny zprávy, které dostáváme, jsou prezentovány v nějakém rámu.

Rámování a média

Média se vytváření rámu nemohou vyvarovat. Ze své podstaty musí vždy prezentovat určitý rám reality, protože nemohou informovat o všem, co se stalo každý den na celém světě. Proto je také důležitou rolí médií vytvářet rám, který není zkreslený a je relevantní pro život občana dané země.

V případě médií se nejedná přímo o zkreslení ve zpracování informací, ale zkreslení v jejich prezentaci. Jak je psáno výš, média se nemohou vyvarovat tomu, aby svému publiku nabízela nějaký rám, ve kterém je daná zpráva prezentována. Je pak už jen na integritě médií, aby takový rám nezkreslil vyznění zprávy. Za rám můžeme považovat například to, jak je publiku prezentována nějaká reportáž o konkrétní události. Rám je ale také to, co dané médium vytváří všemi svými zprávami. Tedy pokud se například zpravodajské médium soustředí pouze na zprávy o teroristických útocích v Evropě, vytváří tím rám. Pokud by toto médium jasně neuvedlo, že se zabývá jen a pouze teroristickými útoky na jednom místě, ale vydávalo by se za objektivní zpravodajství, tak by takovém případě šlo o silně zkreslený rám. Jinými slovy: jak říká definice tohoto zkreslení, vytváří vlastní koncepty a perspektivy reality.

Jak může zkreslit informace

Extrémní příklady tohoto zkreslení se často objevují v online diskuzích, kdy lidé mají tendence vytvářet silně relativistické závěry, jako je například tvrzení, že i když něco není pravda, tak já to jako pravdu vidím. Jedná se o několik prohřešků nejen proti pravidlům diskuze a o velice výrazný efekt Rámování.

V médiích i komunikaci je možné využít Rámování pro manipulaci s vyzněním tvrzení či zprávy, aniž by bylo jakkoliv manipulováno se samotnými fakty. Zjednodušeně řečeno se různě posouvá a mění kontext (neboli rám), ve kterém jsou fakta uváděna. Podobně jako v případě Heuristiky dostupnosti je výsledkem nedostatečných prostředků k vytvoření plného kontextu u jakékoliv zprávy, článku atd. právě rámování. Média tedy rámují ze samotné podstaty své funkce a rám, který vytváří může být silně ovlivněn zaměřením, agendou apod.

Jako nástroj propagandy funguje Rámování na výbornou. Totalitní režimy soustavně vykreslují realitu tak, aby občané nevnímali svobodnou společnost jako lepší. V kontextu rámu, který režim vytvořil, se jeho občané mají nejlépe na celém světě (nebo k tomuto stavu spějí). Pokud se tento rám někdo pokouší rozšířit nebo rozbít, většinou je označen za vlastizrádce a zpravidla bývá uvězněn. Rozbití takového rámu totiž obvykle znamená vyvrácení celé zmíněné rétoriky.

Příklady

Kognitivní lingvistika zmiňuje příklad rámování ve frázi „daňová úleva“. Použití slova „úleva“ totiž evokuje koncept, že daně jsou něčím, co občana nějak zatěžuje (aniž by byly zmíněny benefity).

Rok 1968 je také dobrým příkladem Rámování. Fakta jsou nezpochybnitelná: V noci z 20. na 21. srpna překročila vojska varšavské smlouvy hranice Československa bez vědomí prezidenta a začala několikaletá okupace. Jenže jednotliví lidé si dodnes rámují tuto realitu velice odlišně a to i přes to, že všichni vychází ze stejného faktu.