Duel o referendu Tomia Okamury a Dominika Feriho

Report

Debata Tomia Okamury (SPD) a Dominika Feriho (TOP 09) se neobešla bez zbytečných útoků, ale jako celek byla poměrně klidná a věcná. Tomio Okamura si ale za svůj útok vysloužil červenou kartu. Dominik Feri se nedopustil žádného vážného faulu a kromě jedné uštěpačné poznámky argumentoval čestně a fakticky. Za to od nás obdržel zelenou kartu.

„Vy jste asi byl příliš mladý, ale v České republice už jedno celostátní referendum proběhlo. Jedno jediné. Bylo to v roce 2003 a bylo to referendum o přistoupení České republiky do Evropské unie a tam, byste se to měl prosím ještě doučit, tam kvórum žádné nebylo. A platnost byla pouze nadpoloviční většinou zúčastněných, takže my jsme si vzali příklad z toho celostátního referenda co už bylo.“ (Tomio Okamura, 5:07)

• Ad hominem
• Apel na obvyklý postup

• Tomio Okamura útočí na věk svého oponenta a snaží se pravdivost svého vlastního argumentu dokázat vágním tvrzením o jeho znalostech. Následně svůj vlastní návrh obhajuje apelem na obvyklý postup.

Kromě zbytečného a irelevantního útoku, kterého se Okamura dopouští během své argumentace hned dvakrát, se rozhodl svůj vlastní návrh zákona o referendu opřít o argumentační faul Apel na obvyklý postup. Tedy argumentuje tím, že takto se to dělá, tudíž je to správné.

Otázka moderátora: „Já se jenom ptám, jestli, když se do jednoho kotlíku dá poměrně podle vás volně definovaný zákon o referendu a Česká kultura, která to referendum historicky příliš neznala, jestli to nemůže udělat efekt, který vlastně nečekáte, a který může být nepěkný?“ Okamura odpovídá:

„Jestli mi někdo chce říct, že odpovědnější ve zprávě země je, dneska je to aktuální, JUDr. Bohuslav Sobotka, JUDr. Stanislav Gros, MUDr. David Rath a další, tak to byli… to je ten produkt těch elit. A já vím… A řekněme si na rovinu, že ty věci, které předváděli by ta masa občanů v referendu nikdy ani nepovolila.“ (Tomio Okamura, 10:57)

• Potvrzovací zkreslení
• Apel na lid
• Falešná stopa

• Přestože má Česká republika několik úrovní volených zástupců a jejich počet dosahuje k desetitisícům, tak Okamura argumentuje proti zastupitelské demokracii třemi vybranými příklady. Tyto tři příklady mají navíc společnou vlastnost a tou jsou existující pocity zášti vůči nim, na kterých Okamura opět staví argument proti zastupitelské demokracii. Nehodnotíme výrok jako faul Apelem na zášť, protože ho Okamura nevyslovil explicitně a dáváme mu tedy výhodu pochybnosti.
• Okamura se uchyluje k silně populistické rétorice a ve své argumentaci spoléhá na správnost rozhodnutí lidu jednoduše proto, že je početný. V demokracii to samozřejmě funguje tak, že pokud si v demokratickém procesu něco přeje většina, tak jí musí být vyhověno. V argumentaci a logice to ale nezaručuje, že jejich rozhodnutí je to nejlepší možné a nečinní ho imunním vůči kritice.

„No vy jste mě asi špatně poslouchal a to je potřeba se opravdu naučit. Já jsem o tom dokonce napsal knihu, která byla celkem úspěšná, že v těch zemích, já to zopakuju, kde jsou posílené prvky přímé demokracie, jsou to i jednotlivé státy USA a liší se to i kanton od kantonu ve Švýcarsku, tam kde ty prvky mají silné, tak ten státní rozpočet je mnohem úspornější a jsou ty státy méně zadlužené. Takže ono to má přímou úměru, jak ten politik má nad sebou ten Damoklův meč a je tam ten tlak, tak se chová mnohem, řekl bych, opatrněji, mnohem střízlivěji a mnohem odpovědněji.“ (Tomio Okamura, 15:05)

• Popření příčiny

• Tomio Okamura opomíná další příčiny pro důsledek, který uvádí.

Ač se nejedná o vážný faul, v této debatě byla přímá demokracie hlavním tématem a proto musíme argumentaci pro a proti ní hodnotit přísně. Státní rozpočet a dluh jsou poměrně komplexním tématem a zřídkakdy lze u témat tohoto typu uvádět pouze jednu příčinu, která je může ovlivňovat. Samozřejmě nepopíráme Okamurovo tvrzení, ale o faul se jedná čistě z toho důvodu, že zamlčuje další příčiny, které hospodaření v těchto zemích ovlivňuje. Komplexnost tématu jednoduše nedovoluje uchýlit se k natolik omezenému vysvětlení.