Mluvčí vytváří falešnou spojitost mezi argumentem oponenta a argumentem třetí strany.
Faul spočívá v tom, že mluvčí obchází faktickou argumentaci, útočí na oponenta a snaží se vytvořit asociaci, která pro oponenta není lichotivá. Jde v první řadě o manipulaci, pokud se snaží se na základě této asociace dokázat nepravdivost oponentova tvrzení.
Jedná se o typ faulu Ad hominem a patří mezi těžké fauly, které sabotují diskuzi. V různých případech nemusí být postaven přímo proti argumentu oponenta, ale proti jeho osobě. Často se v diskuzi manifestuje jako poznámky typu, že se něco děje „stejně jako za Hitlera“, případně ve smyslu „to by neudělal ani Hitler“.
V politických diskuzích je totiž v rámci tohoto faulu velice často vytahován právě zmíněný Adolf Hitler (taková diskuzní vložka je známá také jako takzvaný Argument Hitlerem). Mluvčí může například citovat podobnost ve střípcích Hitlerovy politiky s politikou svého oponenta. Tím se snaží přirovnat svého oponenta k Hitlerovi a tím zdiskreditovat jeho samotného i jeho argumenty. Komičnost této premisy ilustruje například fakt, že za Hitlerovy vlády bylo v Německu postaveno necelých 4 tisíce kilometrů dálnic. Každý, kdo staví dálnice, by tím pádem byl jako Adolf Hitler.
Argumentace Ad hominem může mít různé další specifické formy:
- Útok na motiv útočí, jak název napovídá, na zainteresovanost svého oponenta
- Tu quoque poukazuje na domnělé pokrytectví oponenta
- Apel na věk uvádí, že oponent je příliš mladý/starý, čímž se snaží vyvrátit nebo odmítnout jeho argumentaci
- Apel na zkušenost vychází z předpokladu, že mluvčí bez osobní zkušenosti s danou situací o ní nemá právo mluvit
Logický model
Člověk 1 tvrdí X
X tvrdí i Člověk 3
Takže X je špatné
Příklady
„Chcete zrušit některé protiteroristické zákony? To je přesně to, co chtějí teroristé. Chcete tedy říct, že podporujete teroristy?“
- Mluvčí se snaží nelichotivě propojit zájmy oponenta a teroristů.
Václav Klaus je známý mimo jiné svým neúnavným popíráním globálního oteplování. Přestože jeho argumentace na toto téma je velice obsáhlá a lze v ní najít nespočet platných argumentů, ani zde se nevyvaruje argumentačním faulům. V předmluvě ke své knize Modrá planeta píše:
Toto téma se ukázalo být pro politiky a pro jejich ambice neustále posilovat své postavení, moc a vliv téměř ideální. Operuje se v něm s událostmi v daleké budoucnosti, které nikdo z dnes žijících lidí nebude moci ověřit. Známý americký ekonom srbského původu Svetozar Pejovich ve svém rozhovoru pro časopis Týden (27. července 2009) použil v podobném kontextu velmi příhodnou větu: „Myslím, že to byl Stalin, jenž jednou řekl: Čiňte jen takové předpovědi, jejichž neplatnost se může ukázat až po vaší smrti.“ Současní environmentalisté a jejich „fellow-travellers“ v politice, v médiích, a zejména v aktivistickém prostředí intelektuálů dnes tolik módní „občanské společnosti“ toto Stalinovo dictum pochopili dokonale. (Václav Klaus)
- Bývalý prezident vytváří v tomto odstavci poměrně propracovaný faul. K Nelichotivé asociaci se dostal velice promyšlenou eskalací, kdy nejdříve osočil své oponenty z toho, že jejich výpočty půjdou ověřit pouze, pokud se jich dožijeme, čímž vytvořil premisu, ve které je možné ověřovat data pouze Anekdotou; následně tuto premisu, kterou vytvořil on sám, spojil se sovětským diktátorem a masovým vrahem Josifem Vissarionovičem Stalinem.
