Mluvčí vychází z předpokladu, že mluvčí bez osobní zkušenosti s danou situací o ní nemá právo mluvit.
Tento faul vychází z obecného přeceňování osobní zkušenosti, hlavně té vlastní, která zase sama o sobě vychází z přirozené tendence člověka centrovat celý vesmír kolem sebe samého. V extrémním případě toto zkreslení způsobuje představu, že co člověk, to uzavřený vesmír, a že co ten člověk nezažil či nezažívá je pro něj tedy logicky nepochopitelné nebo irelevantní. Pokud bychom nicméně přijali myšlenku, že bychom neměli mluvit o věcech, které jsme nezažili, pak by došlo k absurdní situaci, že by nikdy nikdo již nemohl mluvit o čemkoli, co se stalo před rokem 1899 (rok narození nejstarší osoby na světě co do srpna 2018). Nebylo by také možné mluvit o budoucnosti či o věcech, které přímo zažít nelze, například o abstraktních věcech jako je matematika či filozofie.
Apel na zkušenost se velmi často vyskytuje zároveň s Apelem na věk.
Nejčastější formou tohoto faulu bývá fráze typu „a byl jste u toho?“, která je nesmyslným útokem na osobu mluvčího. Od Apelu na věk se tento faul často odlišuje samotnou manipulační taktikou – zatímco u Apelu na věk jde zpravidla o útok na kompetenci mluvčího pochopit danou tématiku, kdežto u Apelu na osobní zkušenost jde zpravidla o právo o něčem hovořit. To vyplývá z kognitivního zkreslení popsatelného výše – často mají lidé pocit, že nezažité je irelevantní a o irelevantním nemá člověk právo mluvit.
Apel na zkušenost je velice specifickým typem argumentačního faulu Ad hominem. Podstata Ad hominem spočívá v tom, že mluvčí útočí na osobu oponenta nebo jeho charakterové vlastnosti (v tomto případě konkrétně na jeho zkušenosti), místo toho, aby se soustředil na jeho argumentaci a tedy na to, co říká. Mezi další typy Ad hominem patří:
- Útok na motiv útočí, jak název napovídá, na zainteresovanost svého oponenta
- Tu quoque poukazuje na domnělé pokrytectví oponenta
- Apel na věk uvádí, že oponent je příliš mladý/starý, čímž se snaží vyvrátit nebo odmítnout jeho argumentaci
Logický model
Tématem diskuze je X.
Oponent nemá osobní zkušenost s X,
takže oponentův argument o X není platný.
Příklady
„A byl jste tam toho roku 1968, mladíku? Jak můžete mluvit o tom, že to byla okupace?“
- Poměrně typický příklad tohoto faulu obsahuje i nuance nebo přímé narážky na věk.
- Mluvčí vychází z předpokladu, že události roku 68 nelze morálně posoudit za předpokladu, že je mluvčí osobně nezažil. Ze zobecnění tohoto předpokladu lze vyvodit, že nelze morálně posoudit např. masakr v Béziers, protože všichni svědci jsou již mrtví. To by znamenalo, že nelze usoudit, že vyvražďování civilního obyvatelstva křižáky včetně malých dětí nelze odsoudit, protože u toho nikdo dnes živý nebyl.
- V tomto případě mluvčí přímo uvádí, že oponent nemůže o určité události mluvit, protože s ní nemá osobní zkušenost. Tím přímo vytváří premisu, kdy platné argumenty jsou pouze ty, které jsou anekdotické – tedy jsou postaveny na osobních zkušenostech. Všechna ostatní pozorování a analýzy jsou dle této chybné premisy neplatné.
