Mluvčí uvádí, že oponentovo tvrzení je nepravdivé či špatné, protože sám oponent se jím neřídí.
Nebo mluvčí jinak apeluje na pokrytectví svého oponenta, ať už je skutečné, nebo ne, aby odvedl pozornost od tématu nebo kritiky. Tento faul je také velice častou reakcí právě na kritiku.
Alternativa Tu quoque je také osočení oponenta z čehokoliv, z čeho byl osočen mluvčí. To nesmí být pochopitelně doprovázeno žádnými důkazy, jedná se tedy jen o ad hoc obranný protiútok. Pokud je mluvčí osočen ze lhaní, může jednoduše opáčit „Ne, vy lžete.” V takových případech je diskuze často u konce, protože z této situace se nemá kam dále vyvíjet.
Jedná se o typ útoku Ad hominem, protože stejně jako jeho nadřazený faul, útočí na osobu opoenta, nikoliv na jeho argument. Zároveň tento faul je možné klasifikovat jako Falešnou stopu, protože zřetelně odvání pozornost, a také Dvě mínus dělají plus, protože může uvádět nevyslovenou premisu, ve které je jedna negativní věc vymazána druhou negativní věcí – tedy pokud oponent poukáže na něco negativního, v případě, že on sám dělá tuto stejnou negativní věc, je tato věc v pořádku.
Tu quoque je z latiny přeložitélné jako „ty také”. Tu – „ty”, quoque – „také”. Vyslovuje se jako [tu kvokve].
Závěr Tu quoque je vyvozen na základě chybné (non sequitur) premisy, dle které jsou pravdivá jen ta tvrzení, která jejich autor sám dodržuje a naopak nepravdivá naopak ta, která nedodržuje. Mohlo by se tedy stát, že by dva účastníci diskuze vyslovili stejné tvrzení a na základě zmíněné premisy by jeden mluvil pravdu a druhý ne.
Zvláštnost tohoto faulu spočívá také v tom, že za žádných okolností nemůže být pokrytectví platným argumentem, ale pokud by tématem diskuze skutečně bylo něčí pokrytectví (ač je takové téma sebehloupější), pak by se o faul samozřejmě nejednalo.
Tu quoque je specifickým typem argumentačního faulu Ad hominem. Podstata Ad hominem spočívá v tom, že mluvčí útočí na osobu oponenta nebo jeho charakterové vlastnosti (v tomto případě konkrétně na jeho zkušenosti), místo toho, aby se soustředil na jeho argumentaci a tedy na to, co říká. Mezi další typy Ad hominem patří:
Útok na motiv útočí, jak název napovídá, na zainteresovanost svého oponenta
Apel na věk uvádí, že oponent je příliš mladý/starý, čímž se snaží vyvrátit nebo odmítnout jeho argumentaci
Apel na zkušenost vychází z předpokladu, že mluvčí bez osobní zkušenosti s danou situací o ní nemá právo mluvit
Logický model
Člověk 1 tvrdí, že X je špatně Člověk 1 se v minulosti nechoval, jako by X bylo špatně X je tedy v pořádku
Příklady
„Ty mi nemáš co říkat, že mám omezit svoje pití. Sám piješ jak doga!“
Mluvčí omlouvá závislost na alkoholu tím, že člověk, který ho na ni upozorňuje, sám hodně pije.
„Greta Thunberg sice říká, že musíme omezit životní styl, abychom aktivně bojovali proti klimatickým změnám, sama je ale na jedné fotce vidět, jak jí jídlo z plastových sáčků.“
Mluvčí apeluje na domnělé pokrytectví aktivistky, kterým se snaží její tvrzení vyvrátit.
Tento faul může připomínat i Falešnou stopu, jelikož odvádí pozornost. V tomto případě je ale důležitá výše zmíněná nevyslovená premisa. Jedná se navíc o jasný útok.
Našli jste tento faul, kterého se veřejně dopustil ústavní činitel nebo veřejně známá osobnost? Vyplňte tento stručný formulář a pomozte nám ho uvést na Bezfaulu.net.
