Andrej Babiš na tiskové konferenci fauluje s kadencí 2,12 faulu za minutu

Report

Premiér Andrej Babiš se na tiskové konferenci týkající se vysvětlení osudu svého syna a své role v jeho příběhu dopouští obrovského množství faulu. Tato konference je ve skutečnosti naší metodikou v úplnosti prakticky neklasifikovatelná, protože při skutečně důsledné klasifikaci by bylo třeba každou větu označit za Falešnou stopu, což by mělo za následek obrovské číslo. Premiér se totiž reálně k tématu vyjádří, podobně jako na svém příspěvku, přesně jednou, což je v momentě, kdy mluví o dřívějším policejním vyšetřování. V tomto případě se výrok týká věci, ale ani tento není prost faulů.

Celá konference nasyceností fauly, jejich rovnoměrným rozložením a poměrem s platnými argumenty nápadně připomíná tiskovou konferenci týkající se diplomové práce Taťány Malé, zde je však frekvence faulů ještě mnohem vyšší. Video samotné je 9 minut a 24 sekund dlouhé a počet faulů činí 20 výskytů, což je cca 2,12 faulu za minutu. To je v historii našeho projektu rekordem a jedná se jen o tohoto mluvčího. Z tohoto důvodu udělujeme Andreji Babišovi černou kartu.

„[Tato kauza], myslím si, je pečlivě připravená a organizovaná, protože návštěva těch dvou novinářů, kteří navštívili bez avíza moji bývalou manželku a mého syna proběhla 16. října. 16. října 2018 a dnes máme 14. listopadu, tak je otázka proč někdo to organizuje, když já jsem v zahraničí, když se blíží 17. listopad, kdy zase se připravují demonstrace. […] Jasné načasování. […]“ (0:13, 4:20)

• Nevyvratitelnost

• Premiérovo tvrzení, že za touto kauzou stojí jakési spiknutí, nelze klasifikovat jako pravdivé či nepravdivé, protože je formulováno natolik vágně, že jej nelze realisticky ani potvrdit, ani vyvrátit.

• Cum hoc

• Mluvčí předpokládá, že kauza a jeho nepřítomnost v ČR má přímou spojitost, ale neuvádí pro to jediný důkaz krom toho, že se tyto dva jevy odehrávají společně. Z předpokladu přímé spojitosti mezi událostmi jen na základě jejich současnosti lze vyvodit závěr, že existuje spojitost mezi spotřebou margarínu v USA a rozvodovostí ve státě Maine.
• Dalo by se hypoteticky namítnout, že premiér zde neprezentuje to, co považuje za objektivní skutečnost, ale svůj názor, protože tato tvrzení uvozuje souslovím „myslím si“. Ve skutečnosti se však tato tvrzení ve videu opakují několikrát, tentokrát už bez takového úvodu.

„Policie ČR k tomu dala jasné vyjádření, že žádný únos nebyl. […] A pokud tito novináři vypátrali mého syna, nemuseli pátrat. Policie ČR dobře ví, kde se můj syn nachází. Otázka je, odkud měli tu adresu? Kde ji získali? Kauza Čapí hnízdo je živý spis. To nikomu nevadí, že z toho spisu stále unikají informace. A proč? Protože se tady vytváří obrovský tlak, mediální tlak, a připravený.“ (1:23, 2:22)

• Vnitřní rozpor

• Mluvčí považuje Policii ČR současně za natolik důvěryhodnou, že na jejím tvrzení zakládá svůj argument proti svým obviněním, a současně ji obviňuje ze spolupráce se spiklenci, kteří údajně pracují proti němu.

• Falešná stopa

• Premiér, místo toho, aby vysvětlil podivně skutečnosti týkající se osudu jeho syna a podal svou vlastní verzi svojí role v jeho příběhu mluví o tom, že se citlivé informace z policejních spisů dostávají na veřejnost. Toto je však irelevantní.

„A všichni se podílejí na tomto hyenismu. Protože pokud někdo přijde neohlášen do bytu a zneužije člověka, který má schizofrenii, a nastudujte si to, co je to schizofrenie, co to znamená, co to je, tak k tomu nemám slov. (03:15)

• Důkazní břemeno

• Premiér nevysvětluje, co je to schizofrenie, alespoň hrubě a na takové rovině, která dostačuje potřebám této tiskové konference. Dá se předpokládat, že premiér (mimochodem neustále) argumentuje schizofrenií svého syna, aby tím naznačil, že jsou jeho slova nedůvěryhodná; v takovém případě je třeba vysvětlit a doložit, proč by svědectví od schizofrenika nebylo směrodatné.

• Apel na soucit

• Premiér neustále, nejen v tomto případě, celou kauzu označuje emočně velmi silně zabarvenými termíny, aby tak celou situaci dostal z roviny intelektuální do roviny emoční, čímž ze sebe děla oběť. Není však zatím jasné, jestli Andrej Babiš v této kauze skutečně je obětí, či není. Jeho neustálé argumentační fauly jsou nicméně obrovskou překážkou ve snaze nalézt pravdu.

„Kamera v brýlích? Kamera? Kamera nějaká jiná? A kdo je vybavil? Kolik to stálo peněz? To připravovala rozvědka? Nebo bývalí zaměstnanci rozvědky? Tak je potřeba si říct tyhle otázky.“ (03:39)

• Nevyvratitelnost

• Premiér opět argumentuje tvrzeními, které nelze klasifikovat jako pravdivé nebo nepravdivé. Nelze realisticky dokázat, že v tomto případě nehrála svou roli rozvědka, a proto jsme nuceni předpokládat, že nikoli. Skutečnost, že premiér tento faul podává formou otázky, nemění nic na skutečnosti, že se jedná o faul, protože není absolutně žádný důvod si takovéto otázky vůbec pokládat, pokud není důvod mít podezření, že na ně může být kladná odpověď. Premiér nám tuto eventualitu pomocí těchto zcela redundantních otázek podsouvá.

• Popření příčiny

• Mluvčí vychází z premisy, že jediný důvod, proč by reportéři disponovali drahým či exotickým vybavením, je spolupráce s rozvědkou, přestože jsou bezpochyby myslitelné i jiné varianty. Tyto však ani nevyvrací, ani nezmiňuje.

„Je to bohužel nemocný člověk, a ti novináři ještě ho zneužili tak, že on samozřejmě nevěděl, že ho někdo natáčí, ani moje bývalá manželka to nevěděla, a on jim dal ještě mail, oni si s ním mailovali a zveřejnili ty maily a zneužili ho.“ (4:25)

• Apel na soucit

• Mluvčí opět přenáší argumentaci do emoční roviny pryč z roviny intelektuální. Lze samozřejmě argumentovat proti zneužití jiné osoby, ale je třeba doložit, v čem ono zneužití spočívalo, což premiér nečiní. Skutečnost, že je nemocný, automaticky neznamená, že byl zneužit, pouze že byl zneužitelný.

• Falešná stopa

• Premiér neustálým opakováním tvrzení o zneužití odvádí pozornost od tématu. Téma je otázka role Andreje Babiše v osudu Andreje Babiše ml. a vysvětlení některých nesrovnalostí ohledně jeho pohybu po Evropě a dobrovolností jeho odchodu na Krym. I kdyby byl reportéry stokrát zneužit, neznamená to, že jeho tvrzení nejsou pravdivá.

V životě jsem nezažil větší hyenismus, jak tahle dvojice takzvaných investigativních novinářů připravila svůj životní deal, že mě odstraní. A není to poprvé a je to jenom pokračování toho, abych byl odstraněn z české politické scény.“ (5:00)

• Ad hominem

• Mluvčí útočí na osoby Kubíka a Slonkové místo toho, aby argumentoval proti závěrům údajně vyplývajících z jejich práce, například tím, že by uvedl svou verzi své role v příběhu Andreje Babiše ml.

• Nevyvratitelnost

• Mluvčí argumentuje záměrem obou reportérů. Záměry se ale v tomto smyslu nedají vyvrátit; proto jimi nelze argumentovat.

„Takže já jsem se dneska setkal s panem předsedou Hamáčkem, […], mluvil jsem s panem Okamurou, […], mluvil jsem s panem Filipem, a všechny tyto informace všichni už dávno ví. Všichni to věděli […] Stejně jak ví česká policie, že se můj syn nachází a moje advokáti spolupracují a není tam žádný problém.“ (5:30 – 6:37)

• Falešná stopa

• Místo toho, aby se vyjadřoval k samotné kauze, mluví mluvčí o tom, kdo co ví. To je však naprosto irelevantní, a co víc – mluvčí stráví tímto tématem více než minutu.

„A to, že všichni tito sprosťáci zpochybňují zdravotní stav mých dětí a dělají ze mě zrůdu, že jsem je zneužil, větší sprosťárnu jsem v životě nezažil.“ (6:08)

• Apel na soucit

• Mluvčí opět emocionálně nabitou slovní zásobu táhne diskuzi pryč z racionální roviny. Místo toho, aby argumentoval proti pravdivosti nařčení, mluví o tom, jak jsou tato nařčení nepřijatelná. Přijatelnost či nepřijatelnost nařčení se ale přímo odvíjí od jejich pravdivosti.

„Tady se píše: ‚Premiérova syna prý unesli na jeho příkaz. Babiš nechal unést svého syna‘ [klepe si na čelo].“  (6:28)

• Apel na nedůvěryhodnost

• Mluvčí se pokouší vyvrátit obvinění o únosu poukazem na to, že zní nedůvěryhodně. Ve skutečnosti celá řada skutečností zní nedůvěryhodně, přestože jsou pravdivá. Emocionální reakcí na zjištění takovéto skutečnosti je potom údiv, který společně se soucitem táhne diskuzi i diváka pryč směrem z racionální roviny do roviny citové.

„A pokud poslanecká sněmovna znovu bude chtít řešit zdraví mých dětí, tak si všichni snad uvědomí, kde to vlastně žijeme, kde na základě jedné lži se spustí tenhle veřejný lynč! (7:15)

• Apel na soucit

• Mluvčí opět vyvolává u diváka soucit za pomoci citově nabité slovní zásoby. O „lynč“ se z hlediska skutkové podstaty nejedná; jedná se o manipulativní hyperbolu.

„To není Sarajevo, to je puč Palermo, který si tito dva připravili!“ (8:08)

• Apel na soucit

• Mluvčí stále dokola vyvolává u diváka soucit za pomoci citově nabité slovní zásoby. Situace stejně jako u „lynče“ nenaplňuje definici puče; jedná se opět o manipulativní hyperbolu.

„Už jsou demonstrace, už se připravuje, abych 17. listopadu nešel na Národní, že mi zabrání…“ (8:18)

• Důkazní břemeno

• Zde se nejedná o absenci objektivní důkazu jako takového, ale spíš jde o to, že mluvčí vůbec nevysvětluje, kdo a jakým způsobem se mu snaží bránit výstupu na Národní třídě. Kvůli tomu je nesmírně obtížné zjistit, jestli je to pravda.

„A bylo by dobré, abyste konečně, média, řekly, té mladé generaci, jak to tady bylo. Od revoluce. O tom se v médiích moc nemluví. Takže by bylo dobré, abychom se všichni s tím obeznámili, jak to ty první léta tady probíhalo.“ (8:35)

• Falešná stopa

• Premiérův názor na to, co by měla média u příležitosti 17. října vydávat, nesouvisí ani vzdáleně s tématem. Mluvčí nicméně rozebírá toto téma místo toho, aby vysvětlil nesrovnalosti v popisu osudu jeho syna a svou roli v jeho příběhu.

OTÁZKA: „Proč váš syn skončil na Krymu?“
ODPOVĚĎ: „Všechno se dozvíte a na Krymu byl taky, ale hlavně byl na Ukrajině.“ (8:59)

• Falešná stopa

• V momentě, kdy je se skutečným důvodem existence tiskové konference reportérkou přímo konfrontován, odpovídá na jinou otázku. Je mu položena tato otázka:
• „Proč váš syn skončil na Krymu?“
• Místo toho odpovídá na tuto otázku:
• „Kde byl váš syn krom toho, že byl na Krymu?“