Fotopriming

Další názvy

Priming

Kategorizace

Mediální faul
Malinformace
Ovlivňování zpracování informací

Fotografie ovlivňuje příjemce na úrovni nevědomého zpracování informací.

Priming je kognitivní zkreslení, které říká, že se lidé rozhodují a zpracovávají informace podvědomě na základě již dříve přijatých informací. Mozek může spouštět různé procesy a schémata, která se zakládají na jemu již známých faktech. V kontextu s médii je priming často zmiňován v souvislosti s agenda setting (nastavování agendy) a rámováním (vytvářením perspektivy reality).

Symbolismus hraje v tomto zkreslení informací také velkou roli, protože priming může v praxi spouštět i symbolické konotace. Jedním z příkladů je studie univerzity v Yale, během níž dostala část účastníků do rukou hrnky s teplým čajem a část se studeným; hodnotili pak osobu, která jim hrnky podala. Skupina se studenými hrnky převážně hodnotila osobu jako chladnou a nepřístupnou, zatímco skupina s teplým hrnkem hodnotila osobu jako vlídnou a přátelskou.

Fotopriming pak zneužívá těchto zkreslení a pomocí fotografie zkresluje způsob, jakým bude informace (článek, nebo nějaké jiné sdělení obsahující fotografie) příjemcem zpracována. Tedy takový článek neříká, co si mají lidé myslet, ale pomocí fotografie podvědomě podsouvá jak o něčem mají přemýšlet. Tato teorie se opírá částečně o priming jako psychologický jev a částečně o mediální teorii.

Média a tzv. alternativní (resp. dezinformační) weby často využívají nelichotivých fotografií politiků, pokud je jejich úmyslem, aby článek pro politika vyzněl negativně. Samotná emoce na fotografii má pak velký vliv na to, jakým způsobem bude příjemce s následující informací pracovat. Použití fotografie, kde je politik naštvaný například během nějakého plamenného projevu, oproti fotografii, na které se politik klidně usmívá do objektivu, ovlivní přijetí informace rozdílně. Často používané fotografie alternativními weby jsou záběry z rozhovorů úmyslně zachycené ve chvíli, kdy je politik uprostřed věty (má přivřené oči, otevřenou pusu apod.), což má za cíl podpořit přijetí informace, že politik je hloupý – tyto fotografie se navíc objevují z naprosté většiny u článků, které to explicitně tvrdí.

Žádné médium se fotoprimingu do určité míry vyhnout nemůže – fotografie bude vždy do určité míry ovlivňovat zpracování informací. I velkým redakcím se může stát, že vyberou fotografii, která nějaké prvky primingu vykazuje, i když tento výběr podléhá kontrolnímu mechanismu. Výběr jakékoliv fotografie k článku je ale i otázkou etiky. Proto je závazkem redaktorů a editorů vybrat doprovodnou fotografii, která nijak výrazně neovlivňuje zpracování informací ze samotného textu.

Důležitým faktorem jsou pak také emoce v obličeji člověka vyobrazeného na fotografii. Ty fungují jako spouštěče poměrně spolehlivě, protože lidský obličej je pro člověka mnohem větším nosičem informací, než si vědomě připouštíme. Badatelé z New York University zjistili pomocí CT skenování mozku, že je mozek schopen z letmého pohledu na tvář jiného člověka (v rámci setin vteřiny) vyhodnotit jeho důvěryhodnost, a na základě toho se pak chová. Závěry studie popisují nakolik komplexní jsou podvědomé procesy zpracovávání informací.

Příklady

Náhledové fotky

Nelichotivé náhledové fotky u článků (jak je zmíněno výše) dokáží podprahově změnit způsob, kterým je informace v článku přijata a zpracována. Velice častým způsobem jsou již zmíněné fotografie politiků. Mezi často cílenou skupinu fotoprimingu patří i např. Romové. Na různých dezinformačních a alternativních webech není úplně neobvyklé narazit na texty vykreslující romskou menšinu v negativním světle navíc doplněné o nelichotivé fotografie (viz galerie).

Televize

V audiovizuálních médiích, jako jsou televize nebo streamovací platformy, se můžeme setkat s primingem, který není jen obrazový, ale také zvukový. V této reportáži televize Prima je velice výrazný zvukový priming, který se objevuje v momentech ilustračních záběrů čtvrti Molenbeek jako poměrně zabarvená hudba blízkého východu (asi by bylo možné ji subjektivně označit za strašidelnou). Jde spíše o okrajový příklad, který sice neilustruje fotopriming, ale priming jako takový. Ještě před odvysíláním reportáže je možné vidět i moderátorovy pocity ohledně tématu, jejichž prezentace jako priming působí taky (nehledě na etickou stránku věci). Dostatečně jasně dává divákům najevo, co si myslí o tématu, o kterém mluví, čímž podvědomě naznačuje, jak by informaci měli přijímat i oni.

Tomio Okamura

Facebook Tomia Okamury sice není zrovna médium, ale je typickým příkladem fotoprimingu. [Rozhodli jsme se ho zařadit také z toho důvodu, že jeho dosah je větší než čtenost některých atlernativních webů.]

Informace, které Okamura uvádí ve svých příspěvcích, mají často jen minimální spojitost s obrázkem, který je k příspěvku přidán. V některých případech neexistuje spojitost žádná, respektive je ryze symbolická. Plní tak roli ilustrační fotky, ale také má za účel nalákat uživatele, aby si text přečetli. Okamura často vybírá fotografie, které fungují právě jako spouštěče schémat pro mozek – obsahují obličeje často se silně emotivními výrazy. Původ fotografií ale nemá nic společného s textem, který je doprovází. Okamura často opakuje tři stejné (viz obrázek), když píše texty o migraci, uprchlících a islámu, které v tomto případě poslouží jako příklad.

Na jedné z nich je pro-pákistánský aktivista celým jménem Shakeel Ahmad Bhat. Na fotografii je zachycen během protestů v Kašmíru v roce 2007. Konflikt mezi Indií a Pákistánem kvůli území Kašmíru se táhne už více jak 70 let a je častým důvodem demonstrací po celém světě. Bhat je často fotografován novináři a jeho fotografie se staly ikonickými částečně kvůli jeho soustavně naštvanému vzhledu. Bhatův extrémně naštvaný výraz je tak naprosto ideálním nástrojem pro fotopriming u Okamurových textů, které s ním nemají nic společného, resp. nemají nic společného ani s Kašmírem.