Chybějící zdroje

Další názvy

Důkazní břemeno

Kategorizace

Mediální faul
Formální

Text neodkazuje na žádné relevantní zdroje informací, které uvadí.

Jde o těžké formální provinění. Každý článek musí na zdroje jasně a zřetelně odkazovat.

Důkazní břemeno je povinnost, kterou musí dodržet jakýkoliv autor, který do prostoru vydává novou informaci. V argumentaci důkazní břemeno leží na člověku, který přináší nové tvrzení. V případě nové informace ve zpravodajském nebo jiném článku není rozdíl prakticky žádný. Dodržení důkazního břemene by mělo být automatické a k vydávání nepodložených tvrzení by nemělo docházet.

Zdroj a důkaz spolu mají velice blízký vztah. K hypotetickému tvrzení, že v roce 2019 vzrostla úroda pšenice postačí citace Českého statistického úřadu jakožto zdroje těchto údajů – ty slouží jako důkaz, že tato informace je pravdivá.

Zdroje informací musí články uvádět také z toho důvodu, aby si čtenáři mohli tyto informace případně dohledat sami. Mohou tak provádět kontrolu jejich správnosti v článku, ale také si mohou dozjstit dodatečné údaje, pokud mají zájem. Pokud je čtenář o tuto možnost připraven, jedná se o těžké formální a etické provinění.

V případě převzaté zprávy by měl článek jasně odkazovat na původní zdroj informace. Pokud článek neobsahuje proklik na původní zdroj, měl by alespoň dost jasně uvádět, o jaký zdroj se jedná, aby si ho čtenář mohl snadno dohledat sám. Pokud se jedná například o studii, která je ale součástí placené databáze, pak je proklik druhořadý a důležitější je jasně uvést, o jakou studii se jedná.

Pokud je důkazní břemeno dodrženo, pak článek prezentuje dostatečný faktický základ. Proušení důkazního břemene pak často vyústí v články, které jsou plné nepodložených tvrzení, a kterým bychom lidově řekli prostě výmysly. Problém ale spočívá v tom, že to automaticky nedokazuje, že se skutečně o výmysly jedná – tedy, že tato tvrzení jsou nepravdivá. Je totiž možné se rozhodnout nedokázat něco, co je skutečně pravdivé tvrzení.

V případě investigativní novinařiny je dodržení důkazního břemene a práce se zdroji základem práce. Text nebo reportáž musí jasně říkat, odkud které informace pochází a jakékoliv tvrzení náležitě podložit důkazy (viz příklady). Zdroj informací může investigativní novinář v různých případech (pokud by například tyto informace mohly dotyčnou osobu ohrozit) ze zákona zamlčet a zdroj tak ponechat v anonymitě – § 16 Zákona č. 46/2000 Sb. Zákon o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku a o změně některých dalších zákonů (tiskový zákon) a § 41 Zákona č. 231/2001 Sb. o provozování televizního a rozhlasového vysílání. Takový článek ale nemůže z principu stát jen a pouze na jedné informaci získané z jednoho anonymního zdroje.

„Jestliže si zdroj informací přeje zůstat utajen, novinář je povinen zachovávat profesionální tajemství, i kdyby mu z toho měly vzniknout potíže.“ (Etický kodex Syndikátu novinářů, 1998)

Příklady

Lithium

Na jaře 2019 vyšel na dezinformačním webu Rukojmí článek s titulkem Ututláno – provaleno. Přesto nadále ticho jako v sakristii! Text pojednával o údajné prodeji českých zásob lithia na Cínovci. Tato kauza vznikla před volbami v roce 2017 a například geolog Václav Cílek je přesvědčen, že se jednalo o hybridní útok pocházející z Ruska. V roce 2017 také vycházela o tomto tématu řada nepodložených tvrzení a nijak neozdrojovaných spekulací, podobně jako v tomto případě. Paradoxně Cílka cituje i text, který autor v článku přebral (jak sám tvrdí – jedná se o řetězový mail).

Zvláštní je například nijak neozdrojované tvrzení o ceně lithia, která má podle textu být 3-5 bilionů korun. Sám Cílek tuhle částko označil za vymyšlenou.

Ukrajina

Ukrajinský Euromajdan byl (a stále je) jedním z největších témat dezinformačních zpráv, které doprovázel nespočet nepodložených tvrzení o dění v Kyjevě během protestů a i různých informací týkajících se samotné Ukrajiny. Následně se pak dezinformace začaly týkat převážně anexe Krymu Ruskou federací. Jeden z prvních článků na dezinformačním serveru Aeronet byl právě ten o Majdanu. Byl typicky plný spekulací a důkazní břemeno nedodržoval. Uváděl sice občas jeden zdroj (ruskou státní televizi Russia Today), ale žádné „informace”, které přinášel, nijak dále nezdrojoval.

Na Majdanu se objevily pred par dny nacisticke vlajky, insignie divize SS (1. Ukrajinske) a na uradech se vyvesuji fotografie a portrety Stepana Bandery. (Aeronet, 30.6.2014)

Lance Armstrong

V roce 2005 vydaly noviny Sunday Times článek, ve kterém redaktor David Walsh psal o dopingu cyklisty Lance Armstronga. Článek se dostal až k soudu a noviny se Armstrongovi nakonec musely omluvit a zaplatit milionovou pokutu. S odstupem času je jasné, že Walsh měl pravdu, nakonec se totiž ukázalo, že Armstrong skutečně dopoval. Tento případ je ideálním příkladem pro důležitost důkazního břemene, protože i u později prokazatelně pravdivého tvrzení je míra, do jaké důkazní břemeno musí být dodrženo, klíčová.

Welshovy důkazy byly nejednoznačné – měl informace od masérky Emmy O’Reilly, která vyprávěla o tom, že se musela zbavovat použitých injekčních stříkaček. Protože důkazní břemeno leží vždy na tom, kdo s informací přichází, Walsh by musel soudu jednoznačně prokázat, že Armstrong skutečně dopoval. V takovém případě by stačily záběry skrytou kamerou, nebo Armstrongovo přiznání. Ani jedno ale Walsh v roce 2005 neměl k dispozici. Sunday Times nakonec vyhrály druhý spor s Armstrongem, protože se ukázalo, že i když důkazní břemeno nebylo dodrženo dostatečně k tomu, aby dal novinám soud za pravdu, nakonec na povrch Armstrongova dopingová minulost stejně vzešla.

V případech podobně těžkých obvinění je navíc důkazní břemeno nastaveno vysoko. To je také jeden z důvodů, proč Walsh první soud prohrál.