Tendence rozdělovat komplexní celky na dvě části, které jsou vůči sobě v opozici.
Kognitivní zkreslení vyplývající z lidské potřeby ve všem vyhledávat symetrii. Jedná se nejen o kognitivní zkreslení, ale i celkový způsob vidění světa. Problém spočívá v tom, že jakýkoliv problém je ve své podstatě potenciálně nekonečně složitý a v praxi je třeba vždy určitým způsobem zjednodušovat. Kvůli potřebě symetrie máme ovšem tendenci dělit věci do dvou skupin, které vůči sobě stojí v opozici, typicky „to dobré“ nebo „ti dobří“ versus „to špatné“ a „ti zlí“.
Jak může zkreslit informace
Toto kognitivní zkreslení bývá naprosto typicky využíváno různými totalitními entitami k manipulaci lidí a odvedení pozornosti od reálných problémů a komplexní podstaty názorového spektra společnosti k jakési mentalitě my versus oni. Je pak velmi snadné zdiskreditovat jakoukoli kritiku ze strany politických oponentů jako bezvýznamný útok, tlachání či zlý pokus o rozvrácení stávajících pořádku, jsou-li zařazeni do skupiny oni.
Toto kognitivní zkreslení také vede k binárnímu pohledu na svět, které má tendenci ignorovat nejasné hranice mezi pojmy. Každý asi intuitivně chápe, že není ostrá hranice mezi například fialovou a modrou, protože je mezi nimi jisté kontinuum. Ale málokdo si běžně uvědomuje, že podobně nejasná hranice je i mezi jinými věcmi, například mezi národnostmi. Třeba jazyková kontinua v Africe vytvářejí obrovské politické problémy, protože nelze jasně vytyčit hranice národních území. Podobné kontinuum existuje mezi pojmy pravice a levice, přestože se i o těchto pojmech často mluví binárně.
Příklady
Zajímavým příkladem v politice je například dělení společnosti na Pražskou kavárnu versus obyčejné lidi nebo město versus venkov. Toto vede k diskreditaci informací podávaných jednou stranou v očích strany druhé, protože člověk má tendenci interpretovat tu „svoji“ skupinu jako dobrou a tu druhou jako špatnou. Cokoliv, co pak přichází „z druhé strany“ může být snadno odmítnuto jen a pouze na tomto základě.
Mimo politiku se toto kognitivní zkreslení může projevit i u něčeho tak banálního, jako je nákup bot. Člověk má tendenci při takovýchto nákupech zúžit výběr na dvě varianty, pak se nepoměrně dlouho rozhodovat mezi těmito dvěma variantami a pak po cestě domů přemýšlet, jestli se rozhodl pro tu správnou nebo pro tu špatnou variantu a přitom vybíral ze širokého spektra možností, kterých bylo víc než dvě, z nichž všechny mohly být správné nebo špatné – nebo cokoliv mezi tím.
Z hlediska argumentačních faulů toto kognitivní zkreslení vysvětluje některé obzvlášť kuriózní Falešné stopy. Kritizuje-li mluvčí například Spojené státy ohledně Guantanamo Bay, může mu oponent vznést námitku v duchu „A co Rusko? To nestavělo gulagy?“ Takováto reakce je naprosto irelevantní, ale vychází z toho, že oponent v tomto případě dělí světovou politiku na Amerika versus Rusko. To v konečném důsledku nemusí být samo o sobě špatně, ale mluvčí zároveň dává jedné straně hodnotu těch dobrých a druhé těch špatných s tím, že kritizuje-li někdo jednu stranu, automaticky se zastává druhé a naopak. Toto degraduje diskuzi na jakousi domnělou bitvu mezi dobrem a zlem, což vytváří půdu pro smršť argumentačních faulů, která zcela potlačí jakýkoli potenciál pro nalezení konsenzu, společné řeči nebo jednoduše pravdy.
