Mluvčí popisuje ojedinělé události (nebo jen jednu) dramaticky, živě a detailně, za účelem vytvoření dojmu, že se jedná o obvyklý jev.
Tato technika je silně manipulativní a často apeluje na emoce. Posluchači jsou ponecháni v dojmu, že tato událost se stává často, i když příklad, který mluvčí uvádí může být i jediný známý. Mohou proti němu stát statistické důkazy, které jeho argument vyvrací. Důležité ale je, že dramatizace a emoční náboj jakéhokoliv vyprávění nemůže zastoupit faktické důkazy o tom, jak častým jevem popisovaná událost je.
O faul by se nejednalo, pokud by mluvčí dramaticky popisoval statisticky častou událost a doplnil ji o konkrétní statistické důkazy. Samotné manipulativní podání události nelze považovat za důkaz o její obvyklosti.
Jedná se o faul podobný Důkazu anekdotou, který chybně využívá historku z první ruky jako přímý důkaz, který se ale nesnaží prezentovat jako obvyklý, namísto toho dokazuje například něco, co z té anekdoty povrchně vyplývá.
Logický model
Mluvčí popisuje detailně popisuje událost X,
tudíž událost X se děje často.
Příklady
„Po tom, co soud zlegalizoval manželství homosexuálních párů, musely knihovny zařadit do seznamů gay literaturu, už jsem nemohl najít mého milovaného Dicka Francise! V televizi byly najednou samé gay filmy a ve školkách se dětem začaly vyprávět pohádky o gay postavách! Bylo to strašné, jedna taková pohádka měla dva muže a dvě ženy, a ti dělali…“
- Všechny tyto věci jsou třeba sice technicky vzato pravda, ale mluvčí je popisuje (úmyslně) natolik dramatizujícím způsobem, který naznačuje, jako by najednou nic jiného než gay kultura neexistovalo, i když se stále jednalo v podstatě o malou subkulturu.
„V Praze žije kluk, je mu 10 let, bydlí na ulici a prodává drogy, aby vůbec zůstal na živu. V Karlových varech chodí po ulici osmnáctiletá dívka, na sobě má koženou bundu, podvazky, v ruce drží černou kabelku. Je to prostitutka, která uživí sotva sebe, natož svoji roční dceru. Když jsem to viděl, podlomily se mi kolena a smutkem jsem nemohl ani mluvit. České děti jsou na tom hodně špatně.“
- Několik málo dětí je na tom hodně špatně, to ano, ale mluvčí dramatizujícím popisem jejich údělu se vyvolává dojem, že je to něco, co se děje obecně a ve velkém měřítku.