Černobílá perspektiva

Další názvy

Polarizační perspektiva

Kategorizace

Mediální faul
Propaganda

Zjednodušená perspektiva, která prezentuje dva protiklady.

Polarizace je kognitivní zkreslení popisující lidskou tendenci rozdělovat komplexní celky na dvě části, které jsou vůči sobě v opozici. Jde o způsob, kterým si mozek (vědomě i nevědomě) zjednodušuje komplexní a složité problémy do protikladných symetrických rovin – typicky dobro versus zlo.

Polarizace se často projektuje do způsobu, kterým lidé popisují svět a dění okolo sebe. Často se navíc nejsou schopni spokojit s nejasným vysvětlením a podobně jako v případě Foucaultova kyvadla vytvářejí vlastní vysvětlení, které je v tomto případě založeno na zmíněném protikladu.

Černobílá perspektiva je manifestace tohoto zkreslení v textu, který informuje o realitě a popisuje ji. Zpravodajství nebývá zpravidla názorově zabarvené natolik, aby mohlo vytvářet identifikovatelnou polarizaci, takže se v něm černobílá perspektiva příliš často neobjevuje. Častějším místem jsou názorové články, nebo různé texty, které se za zpravodajství jen vydávají. Na českých a slovenských dezinformačních a tzv. alternativních webech je černobílá perspektiva převládajícím popisem reality, která se v textu často objevuje v silné rétorice my vs. oni, město vs. venkov, Pražská kavárna vs. normální/slušní lidé, sluníčkáři vs. vlastenci atd. Tyto skupiny pak navíc v očích své domněle protikladné skupiny podléhají výrazné stereotypizaci.

Michael Billig a Henri Tajfel popsali tento jev ve své publikaci z roku 1979 o sociální kategorizaci – zjistili, že lidé mají jednoduše tendence dělit si ostatní na skupiny „můj tým“ a „mimo můj tým“, přičemž na základě tohoto rozdělení k lidem i rozdílně přistupují.

Dezinformační weby z pravidla stylizují své články právě do černobílé perspektivy, kdy o domácích problémech nepíší jako o něčem, co se týká všech. Tedy nepíší o České republice (resp. o Češích) jako „o nás“, ale mají Česko inherentně rozdělené do dvou protikladných skupin. Mezi tyto weby patří třeba Česko aktuálně (trochu paradoxně kvůli svému názvu), které vytváří černobílou perspektivu Česka rozděleného na několik paralelních protikladů. Neochota připustit si komplexnost reality se na jaře 2019 objevila ve zvláštní situaci, kdy se dezinformační web Aeronet silně vymezil proti SPD Tomia Okamury, kterou do té doby naopak podporoval. Aeronet i SPD se jeden vůči druhému vymezili téměř totožně a navzájem o sobě tvrdili, že jsou ve skutečnosti tajnou sluníčkářskou operací, která má za cíl rozvrátit vlastenecká hnutí v Česku. Tedy obě skupiny odmítly jakoukoliv názorovou komplexnost a až téměř komicky se drží černobílé perspektivy, která je obě staví tzv. „na druhý břeh“ ke sluníčkářům, Pražské kavárně atd.

Velkou roli v utvrzování černobílé perspektivy hrají i sociální sítě. Důvodem je jejich nevyhnutelná tvorba sociálních bublin, ve kterých se skupina „my” pravidelně utvrzuje v tom, že právě ona je ta dobrá, zatímco skupina „oni”, která se tohoto dialogu ani neúčastní, je ta špatná – to je navíc často doprovázeno tvorbou slaměných panáků (překroucených postojů „druhé strany“). Je ale obecně známým faktem, že diskuze na sociálních sítích nepodléhá stejným pravidlům jako ta reálná, takže i v případech, že se oba tábory střetnou, nic nezaručuje opuštění od této polarizace. Naopak se může dále prohlubovat.

Příklady

Demokraté a Republikáni

Poměrně typickým příkladem efektu polarizace na vnímání společnosti je současný stav ve Spojených státech. Ten se prokazatelně změnil tím způsobem, že politický střed výrazně prořídnul a naopak se zahustily okraje, kde lidé zastávají více jednostranné názory. Tedy lidé se mnohem více klaní buď ke konzervatismu, nebo liberalismu, než aby zastávali názory, které jsou shodné s oběma tábory, jak tomu bylo v minulosti častěji.

Jedním z efektů, který toto dokáže hmatatelně ilustrovat, je vzájemné propojení účtů na sociální síti Twitter. Na obrázku níže (zdroj: Graphika) je vidět, že účty se vzájemě sledují mezi sebou na základě svého politického přesvědčení – tedy, že lidé, kteří se identifikují jako konzervativci sledují výhradně účty, které jsou také konzervativní (vpravo) a stejně tak liberálové (vlevo). Osa Y pak ukazuje počet příspěvků denně, na které je zároveň vidět i jeden z hlavních viníků této polarizace – autmatizovaní boti. Ti jsou sice na obou stranách, to ale neznamená, že bot, který je nejvíce propjen s konzervativci, sdílí autentické konzervativní názory. Naopak se může stát, že takový bot, který přidává stovky příspěvků denně, sdílí spíše extremistické a velice přehnané názory, které v jeho bublině (pamatujme, je propojen výhradně s konzervativními účty) vytváří prostor, který posouvá hranice přijatelného, vykresluje druhou stranu jako úhlavního nepřítele a sdílí dezinformační příspěvky. Stejně tak funguje i bot, který je propojen s liberálními účty – může oponenty označovat za neonacisty, předstírá, že chce v USA zavést komunismus a podobně.

SPD vs. Aeronet

Server Aeronet dříve ve svých článcích podporoval SPD, nyní ale na tomto dezinformačním serveru upadla v nemilost. Aeronet začal vydávat texty, ve kterých útočí na SPD, a kterých vyšla celá řada od nedávného rozkmotření této dvojice (z jara 2019). SPD je tak terčem stejných praktik, kterých byli a jsou terčem jejich političtí rivalové. Sám Okamura k tomu uvedl, že přední český dezinformační server Aeronet (fungující už několik let) „slouží nadnárodním globalistickým elitám. Jedná se o typickou operaci pod falešnou vlajkou, kdy Aeronet předstírá, že je vlastenecký, a tím si získává důvěru vlastenců, a pak těsně před volbami lže a útočí na vlastenecké hnutí SPD nepravdivými zprávami, aby oslabil výsledek nejsilnější vlastenecké strany ve volbách.“

Paradoxně tak o sobě vzájemně SPD i Aeronet tvrdí to stejné. Označují se v rámci černobílé perspektivy za tajné agenty „té druhé strany“.