„Výjimka potvrzuje pravidlo.“

Nejspíš znáte rčení „Výjimka potvrzuje pravidlo.“ Pokud se vám ale někdy zdálo, že příliš nedává smysl, tak jste se trefili. Jedná se o nelogický vnitřní rozpor. Výjimka totiž pravidlo nepotvrzuje.

Vnitřní rozpor spočívá v tom, že výrok uvádí dvě skutečnosti, které si vzájemně odporují. V tomto konkrétním případě jde o to, že pokud absenci pravidla použijeme jako důkaz pro jeho existenci, tak porušíme důkazní břemeno a tento argument bude neplatný.

A: Policejní radary vůbec nijak nepomáhají snižovat počet nehod. Je to jen šikana řidičů!
B: Po instalaci fotoradaru v této zatáčce klesla nehodovost o 20%.
A: To je výjimka, která potvrzuje pravidlo.

Jak ilustruje příklad, není možné dokázat existenci něčeho tím, že to v ad hoc případě zrovna neexistuje. Jedná se velice manipulativní deformaci systému dokazování.

Interpretace #1

Původ tohoto rčení je v latinském „Exceptio regulum probat“, ve kterém ale výjimka pravidlo nepotvrzuje, ale prověřuje. Znamená to tedy, že jakákoliv výjimka testuje funkčnost či platnost pravidla, zda je skutečně pravidlem, nebo zda ho tato výjimka nějakým způsobem rozporuje.

Interpretace #2

V anglickém jazyce tento citát zní „Exception that proves the rule“ a ač může znít hodně podobně, velký rozdíl je ve slově proves (od slova proof – důkaz). Věta je tedy přeložitelná jako „Výjimka, která dokazuje pravidlo“ a je možné ji interpretovat jako „Výjimka, která dokazuje existenci pravidla“.

V takovém případě už nedochází k vnitřnímu rozporu, ale legitimnímu způsobu dokazování. Existence výjimky z pravidla dokazuje, že nějaké pravidlo existuje. Pokud například na některých silnicích není žádný rychlostní limit – což je vyznačeno dopravní značkou – tak tato značka dokazuje existenci limitu na jiných místech. Pokud by totiž pravidlo rychlostního limitu neexistovalo, nebyl by důvod vytvářet výjimku.

Výjimka tedy pravidlo (a hlavně jeho platnost) nepotvrzuje, může ale dokázat jeho existenci, nebo ho rovnou zpochybnit.