„Vím, že nic nevím.”

Nejedná se oo duplicitní zveřejnění !Posílám ještě jednou opravený text, neb jsem jej diktoval do PC a nevšiml jsem si chyb

Vím že nic nevím
asi nejslavnější kontradikce, kterou zná každé dítě. A každý vzdělaný člověk tuto kontradikci chápe jako nadsázku, kterou měl slavný filozof vyslovit, aby dal najevo, že nikdo nemůže vědět všechno, ale že moudrý člověk si to uvědomuje. Pokud ovšem jsou důkazy pro to, že tuto větu nevyslovil, je potřeba historii přepsat, není-li takový důkaz, pak se jedná o pouhou Vaši spekulaci a nechejte dějiny být. Pokud by přece jen měly být dějiny přepsány, tak by to potřebovalo důkladnou analýzu Sokratova díla, například zda někdy použil nadsázku. Argumentace typu: Představa, že by jedna z největších kapacit světové historie ohledně dialogů skutečně dopustila kontraindikace ve svém nejznámějším výroku, je vskutku úsměvná… je vskutku úsměvná.
A na závěr mi dovolte, abych nesměle Dodal, že kontraindikace je asi skutečně něco jiného, a že to o čem mluvíte je kontradikce.
S přátelským pozdravem
Vilém Reinöhl

Milí pane Emile Svobodo, očividně Vám unikají základy jak filosofie, tak matematiky. Protože mě je bližší ta druhá věda a protože z filosofického hlediska to Vám již snad vysvětlil pan Reinöhl, pokusím se Vám to přiblížit takto: Když máte deset halířů a potřebujete deset miliónů korun a někdo se Vás zeptá kolik máte z potřebné částky, můžete klidně odpovědět, že nic, protože i když máte oněch deset haléřů, váš majetek je natolik marginální, že se limitně blíží ničemu a tudíž můžete klidně říct, že nemáte nic. Stejně tak Sokrates mluvil o tom co ví z množiny k vědění možného a sám si uvědomoval, že je to tak málo, že se to limitně blíží k ničemu, takže i když ví alespoň jednu věc, tak vlastně neví nic. Viz výroková logika a limity, středoškolská matematika.

No, limita v tom asi nebude (mimo jiné proto, že v době Sokrata pojem limity neznali a pojem nekonečna, který pro limitu potřebujete, byl velkým strašákem). Z hlediska výrokové logiky je výrok „vím, že nic nevím“ skutečně výrokem s pravdivostní hodnotou nula či nepravda. Ale protože jsme lidé a ne stroje, chápeme, že výrok je o omezenosti lidského poznání a nikoliv o nemožnosti jakéhokoliv poznání dosáhnout. Takže si asi rozumíme. 🙂

Jak autor ví, že Sokrates ten výrok nikdy nevyslovil? Já vím, že autor toho poněkud – řekněme vstřícně nelogického – příspěvku, nemůže vědět, jestli Sokrates něco podobného někdy vyslovil nebo nikdy nevyslovil.
Se srdečným pozdravem Dan Nenos

Mě se líbí myšlenka, že čím víc vím, zjištuji, že nevím nic v porovnání s tím, co se mi věděním neustále odkrývá.

Vilém Reinöhl: Žádné Sókratovo dílo neexistuje.

Sókratovo největší a nejznámější a nejúspěšnější a prostě nejdílo existuje a jmenuje se Platón 🙂

Já nevím, proč panu Svobodovi nadávat. Věřím, že pan Svoboda již při psaní článku věděl, že autor výroku „vím, že nic nevím“, ať už to byl kdokoliv, jej nemohl myslet doslova. Článek čtu v kontextu tohoto webu, který si klade za cíl odhalovat argumentační fauly. Tyto fauly lze zpravidla vyvrátit přesným použitím logiky. Tudíž článek beru jako cvičení v logickém uvažování. Respektive jako upozornění na zajímavost, kde všude se logika vyskytuje. Aspoň myslím. ( Myslím, tedy jsem. )

No ja si spis myslim ze vubec neexistuje dukaz ze neco takoveho rekl, existuje jen legenda……Tezko tedy podat dukaz o opaku.

Důkaz o neexistenci se skutečně nepodává. Pokud neexistují důkazy, že někdo něco řekl, tak bereme, že to neřekl. Podobně jako u soudu: pokud neexistuje důkaz, že někdo něco spáchal, tak to nespáchal.

Tedy dokud neexistuje důkaz o tomto výroku, bereme, že ho Sókratés neřekl.

A nebo je to všechno blamáž a soudruh Sókratés měl spíš na mysli, že čím víc ví, tím méně času mu zbývá.. což nakonec není ani kontraindikace, ani kontradikce, ale prostý fakt.

pavel magdík přesně vystihl podstatný a obecný význam této myšlenky – čím více víme a poznáváme o vesmíru a existenci obecně tím více jsou naše momentální znalosti a vědění téměř rovny nule. ?

Ještě jednou pro všechny vážené diskutující. Pořád platí, že pokud není jediný důkaz o tom, že se něco stalo, tak je naprosto zcestné diskutovat o tom v rámci premisy, která počítá s tím, že se to stalo.

Celým tímto článkem jeho pisatel jen projevil nesmírnou omezenost. Zdaleka mu uniká přesah celého citátu i jeho hluboký význam. Tedy děkujeme za konstatování faktu, že VY Emile, opravdu jen nevíte, ale na to jste se nemusel tolik rozepisovat.

Pro doložení existence/neexistence někoho nebo něčeho, stačí jen upřímná víra někoho nebo někoho, o kom se domnívám, že by mohl existovat… Pro vyvrácení není třeba o nic víc. Současné soudy rozhodují oboje (např. v otázce uznání otcovstvi) podle potřeby a důkazních schopností žalobce. Pokud považujete rčení: „Suď, ale neodsuzuj.“ za výrokovou kontraindikaci, můžete být Sókratovými příznivci i oponenty. Za mě – Víra je víc, než vědění… ale je to jen subjektivní názor. Dokažte opak (:

Má slovní zásoba, je velice malá,ale tato věta u mne navazuje na myslenku sebepoznani a neb uhly pohledu. Malo kdo si uvedomi hloubku tohoto sdeleni, myslenky, neb je to uvaha a muze to rict kdokoli, ale zalezi: Kdo to rekne. A hlavně SOKRATES nic nenapsal.

Prosím o vysvětlení: Ten Sokrates a Cimrman existovali, nebo je to nějaká sranda?

Není dúležité z koho ta myšlenka vypadla.jde jen o to že máme možnost se učit znovu a znovu.

Jsi vtipálek nebo idiot_

Bez urážky

Hledáte složitost v jednoduchosti.Vše co ce naučíme nás jen posouvá k dalšímu množství informací které rostou.Takže šlapem vodu.

Zrovna se pokouším najít informace o takzvaném Sokratově domu. Jde o koncept stavby domu respektující pohyb Slunce. Sokrates je v několika zdrojích uváděný jako autor tohoto konceptu. Ač o Sokratovi nevím zhola nic, nemyslím, že jeho polem působnosti byla architektura. Jenže název „Sokratův dům“ je jaksi více sexy, než Novákův dům. Máme rádi zvučná jména?

Pro Stefana, který tvrdí ,,Víra je víc, než vědění… ale je to jen subjektivní názor. Dokažte opak (: ,,
Budou tři lidi – první bude věřit, že v zásuvce je proud, druhý bude věřit, že v zásuvce proud není a třetí zásuvku rozebere a prsty zkratuje vodiče. Ten třetí pak bude 100%ně vědět a u zbylých dvou je jedno, jestli věří nebo nevěří a jak dobré budou mít argumenty, nebotˇ ani jeden z nich to nebude vědět jistě.
Víra nastupuje tam, kde není možnost ověření – jedná se o nevědění, nicméně provází životem každého i toho největšího ateistu. Nikdo nemá jistotu, že se za měsíc bude naživu, ale všichni tomu věří, jinak by poslední měsíc života strávili docela jiným způsobem 🙂

Je irelevatní, jestli Sokrates onen výrok řekl – záleží na tom, zdali je pravdivý a vede k dalšímu poznání, stejně tak je nesmyslné napadat kohokoliv jiného jenom proto, že má na věc jiný názor, nebo toho ví méně.
Osobně se mi nejvíce zamlouvá následující výklad: Čím více toho vím, tím více zjištuji, kolik toho ještě nevím.

Na výrok lze také nahlížet optikou, že čas naprosto mění vnímání dobrého a špatného, tedy nelze definitivně říct jak to je. Příklad: Před zaplacenou velmi drahou dovolenou onemocním a neodletím – katastrofa. Následně se dozvím, že letadlo ve kterém jsem měl letět se zřítilo a všichni jsou mrtví. Je stále špatné, že jsem přišel o spoustu peněz, nebo nemoc byla dobrodiním?
Čas nabízí nekonečné množství možností, jak se posuzovaná věc může měnit a pokud chce člověk zaujmout definitivní pravdivé stanovisko, tak je to jakžtakž možné jenom v konkrétní chvíli, ale ne do budoucnosti, která je otevřená, takže pokud to z nějakého důvodu není nutné, tak je nesmyslné a pošetilé se o něco takového snažit.