Selský rozum a klasický vědecký postup k sobě mají mnohem blíž, než vyplývá z toho, jak je dnes tento pojem používán jako kontrast vůči intelektualismu. Selský rozum totiž kontrastem vůči intelektualismu ani být nemůže.
Závěry, které obvykle vyvozujeme podléhají určitému dokazovacímu postupu. Selský rozum na tom není o moc jinak. Ve skutečnosti totiž všechny závěry vycházející ze selského rozumu prošly pozorováním, na jehož základě byl vyvozen závěr. Na jeho základě prochází řešení jakéhokoliv problému pravděpodobně několika fázemi selhání a následným úspěchem, který poté projde inovacemi, až je nakonec nalezeno to nejlepší možné. Postrádá tedy několik různých kroků vědeckého postupu a závěr vyvozuje přímo na základě vypozorovaných zkušeností – tedy empirických dat.
Není nutné rozumět tomu, proč se něco děje, aby na základě selského rozumu bylo možné vyvodit platný závěr. Např. pokud pozorujeme, že ptáci létají nízko před deštěm, budeme už předem vědět, že bude pršet. O selský rozum se ale jednat přestane ve chvíli, kdy zjistíme a prozkoumáme důvod, proč se tomu tak děje – tedy místo předchozího pozorování, kdy ptáci před deštěm vždy létali nízko (empirická data), zjistíme údaje o vlivu tlaku na výšku letu ptáků.
Nejíst syrové maso je selský rozum. Ano. Selský rozum nám dovoluje maso tepelně upravit a postup, který by vedl k zjištění, že konzumace takového masa je bezpečná, díky němu nemusíme opakovat při každém vaření. Tedy nepotřebujeme syrové kuře pokaždé sníst, abychom zjistili, že to není dobrý nápad, ani nemusíme dělat rozbor bakterií každého kuřete, které se dostane do naší lednice a tomuto rozboru nemusíme plně rozumět. Tento selský rozum má ale stejné pozadí jako každý jiný závěr. Podobně jako nehledět přímo do slunce (jeho efekt na rohovku můžeme popsat), neběhat na kluzké podlaze (víme, jak funguje tření), nešťouchat medvěda klackem do hlavy (některé vědy mapují chování zvířat). Všechna tato zjištění mají svá vysvětlení, ale není nutné je znát, abychom dokázali vyvodit stejný závěr na základě pozorování – že jsou tyto aktivity nebezpečné. S trochou fantazie by bylo možné je označit za první vědecké objevy podpořené empirickými důkazy, pro které máme jednoduché pojmenování: selský rozum.
Ptáci létají nízko. -> Bude pršet.
Tedy k aplikaci selského rozumu bezpodmínečně potřebujeme sadu důkazů vyplývajících z pozorování a ze zkušeností s danou problematikou. K závěru na základě selského rozumu je třeba dojít stejným způsobem, jako kdysi došel člověk, který pozoroval jiné lidi, jak šťouchají klackem medvěda a vyvodil, že v absolutní většině případů to končí rozsápáním držitele klacku. Vytvářet tak vlastní nepodložený názor na problematiku, kterou dotyčný nijak neprobádal, není selský rozum.
Pomocí selského rozumu není možné zjistit, jestli by bylo správné vystoupit z Evropské unie.
Selský rozum není antitéze intelektualismu, ale je něco jako jeho podmnožinou se specifickými sklony ke zjednodušování a silně subjektivnímu ovlivnění všech závěrů. Vyvodit tedy závěr o problematice, se kterou nemáme zkušenosti, na základě selského rozumu, by bylo podobné jako sázka v ruletě. Není možné tento závěr jakkoliv podložit, jelikož empirické důkazy, na kterých jsou závěry selského rozumu postaveny, jednoduše nemáme. Museli bychom (ideálně několikrát) projít celým zmíněným procesem opakovaného selhání, úspěchu a inovace, než bychom tento závěr mohli vytvořit. A to si s ohledem na důležitost některých problémů jednoduše nemůžeme dovolit.
Mezi takové problematiky patří složité politické otázky, ekonomické otázky, nebo většina společenských problémů, které vznikají například na základě vývoje technologií. V těchto případech selský rozum selhává, protože jednoduše nemůže na jeho základě být vyvozen závěr ohledně problematiky, která postrádá jakákoliv empirická data.
Bohužel si dnes část společnosti plete selský rozum s vlastními výmysly, protože se začal stavět na stejnou úroveň jako závěr experta podložený důkazy.
Existuje domněnka, že selský rozum je protiváha vůči komplikovaným a objektivním postupům dokazování. Obzvlášť v případech, kdy nevytváří žádný jasný, jednostranný a hlavně nezpochybnitelný závěr (viz Polarizace). Způsoby, kterými zpracováváme informace, nás ale nutí nespokojit se s nejasným závěrem a tak můžeme mít tendenci se uchylovat k vlastním, které pak bráníme právě tím tvrzením, že jde o „náš“ selský rozum.
Různí filozofové se v minulosti přeli o důležitosti selského rozumu a jeho místě v lidském uvažování. Selský rozum je tedy sice možné aplikovat na širokou škálu věcí, ale problematika, se kterou nemáme žádnou zkušenost, jím nemůže být vyřešena.
Slovní spojení selský rozum má dnes o dost jiné konotace než tomu bylo dříve, kdy bylo zřejmé, že sedlák (na rozdíl od nádeníka či pohůnka) musel myslet komplexněji a s ohledem na delší časové období. Selský rozum tedy byl praktický, ale těžko primitivní, nebo nekomplikovaný. Sedláci museli být panečku myslitelé :-).