Mluvčí uvádí, že důsledky, které z hypotézy plynou, jsou natolik nepřijatelné, že musí být mylná.
Faul spočívá v tom, že stejně tak jako žádoucí důsledky nedělají hypotézu pravdivou, nedělají ji ani nežádoucí důsledky nepravdivou. Navíc kategorizace důsledků je inherentně subjektivní.
Vytváří také nevyslovenu premisu, že věci s přijatelnými důsledky jsou pravdivé, zatímco ty s nepřijatelnými nikoliv.
Zbožné přání je tomuto faulu podobné. Na rozdíl od Apelu na důsledky se opírá o přání mluvčího, aby byl argument pravdivý nebo lživý. V tomto případě jde o premisu, která nepravdivost vyvozuje ze závažnosti důsledků.
Tento faul je silně ovlivněn kognitivním zkreslením zvaným Pštrosí efekt. To se vyznačuje tendencí ignorovat nebezpečné nebo nepříjemné informace. Manifestace takového zkreslení pak může být právě v chybném závěru, jako je Apel na důsledky. Nejedná se tedy ani tolik o manipulativní faul, jako spíše o vliv zkresleného zpracování informací.
Logický model
Pokud je pravda X, pak jsou pravda i důsledky Y.
Důsledky Y jsou silně negativní,
X tedy není pravda.
Příklad
„To přece nemůže být pan premiér na té nahrávce. To by znamenalo, že celou dobu lhal, a takový on není.“
- Přijetí nahrávky se všemi důsledky z toho vyplývajícím jako pravdivé by znamenalo, že mluvčí musí přijmout, že byl premiérem obelhán a musí se smířit s tím, že byl ošizen. To je pro něj velmi obtížné – takže nahrávku jako pravdivou prostě nepřijme.
