Co je to dezinformace?

Dezinformace jsou pojem, kterým se v poslední době začaly označovat veškeré chybné, mylné či falešné zprávy. Často je také používán jako synonymum pro pojmy fake news a hoax. V podstatě jsou si tyto pojmy hodně podobné, ale ve skutečnosti nejsou zaměnitelné.

Fake news jsou zprávy, které se tváří jako zpravodajství, ale ve skutečnosti může jít například o PR článek. Je možné tak označit i například weby, které se vydávají za zpravodajské, ale nedosahují zpravodajských standardů (vede je jen jeden člověk, nebo nemají žádný kontrolní mechanismus). Pokud by ale šlo o obyčejnou publicistiku, pak by o fake news samozřejmě jít nemohlo. V češtině bychom tento pojem tedy mohli zaměnit za falešné zpravodajství. Americký prezident Donald Trump používá tento termín chybně pro jakékoliv mediální domy, které semi nelíbí, ale prokazatelně nijak falešné nejsou.

Hoax je falešná (chybná, lživá) zpráva, která má poplašný charakter. Snaží se nějakým způsobem vyvolat paniku. Nejlépe jde přirovnat k úmyslnému spuštění požárního poplachu, když se žádný požár ve skutečnosti neodehrává.

Dezinformace je trochu složitější. Nejdřív je potřeba slovo rozdělit na předponu dez- a slovo informace. Informace je dost široký pojem, ale v tomto kontextu ho budeme vnímat jako synonymum slov fakt či údaj. Informace ale mohou mít i předpony mis- a mal-.

• Misinformace je chybná, ale neúmyslná. Někdo vydal nepravdivý údaj, ale nešlo o úmysl. Například špatný popisek fotky u článku, překlep v desetinné čárce, chybné místo, čas, apod. Pokud jde skutečně o omyl, pak se autor omluví a informaci opraví (což je také nejlepší možný způsob, jak identifikovat misinformaci). Předpona -mis je z latinského “chybný” (v angličtině ji můžeme najít například ve slově mistake – chyba).
• Malinformace je pravdivá, ale je vypuštěna za účelem někoho poškodit. Může jít například o zveřejnění něčích osobních údajů, různých citlivých informací ze zákulisí podniku, nebo může jít o tzv. revenge porn – zveřejnění videa se sexuálním obsahem někoho, kdo si to nepřeje. Předpona z latinského -mal je interpretovatelná jako “škodlivý”.

Dezinformace je kombinací obojího. Je chybná (jako misinformace), ale je úmyslná (jako malinformace) a jejím cílem je někoho poškodit a/nebo obelhat.

Pokud tedy nějakou nepravdivou informaci identifikujeme, pak musíme zjistit, zda se jedná o chybu, nebo úmysl. To je klíčem k rozeznání misinformace a dezinformace. To stejné platí pro dezinformační média – médium, které občas udělá chybu (kterou opraví a omluví se za ni) nemůžeme označovat za dezinformační, maximálně za nekvalitní. Pokud ovšem médium soustavně vydává lživé zprávy, které nikdy neopraví, pak se jednoznačně jedná o médium dezinformační.

Příklady

Příkladů dezinformací je možné na internetu najít nespočet. Často mají podobné rysy a vychází z podobných premis (viz knihovna Mediální fauly). Důležité je nejdřív odlišit dezinformaci od misinformace. To je v praxi vlastně úplně jednoduché. Pokud se médium po vydání chybné informace omluví a tuto informaci opraví z podstaty se nemůže jednat o dezinformaci. Oprava a omluva jsou naprosto dostatečným důkazem, že nejde o úmysl. Pokud ale existují weby (jako jsou AC24, Aeronet a další), na kterých můžeme i dnes najít falešné zprávy například z roku 2015, pak se dost jasně jedná o dezinformace. Úmysl v tomto rozdělení hraje tu nejdůležitější roli.

Jak jde ale taková dezinformace poznat fakticky? To už je těžší. Musí se provést logická a faktická kontrola zprávy. Když uvádí faktické údaje, jako jsou místo, čas, jména nebo různá data, pak je často možné takové informace ověřit. V případě, že se realita neshoduje s fakty uvedenými v článku, autor nemá žádnou snahu je opravit nebo se omluvit, pak je možné tento článek považovat za dezinformační.

Dezinformace je ale možné najít i v takových zprávách a článcích, které jsou více subjektivní (interpretační) než faktické. To je asi nejtěžší způsob jak identifikovat dezinformaci. Tyto články se totiž často opírají o argumentační fauly, problém je v tom, že používání faulů se nerovná dezinformacím. Fauly jsou neplatná argumentace, tedy jde o chybný způsob jak o něčem argumentujeme, ale nejde už o faktickou podstatu. Tedy je možné chybně argumentovat i objektivně pravdivé věci.

Například věta „Země je kulatá, vím to, protože můj otec je kosmonaut a viděl ji z vesmíru.“ je neplatná argumentace fakticky pravdivého a už mnohokrát dokázaného tvrzení, že Země je kulatá. Jde konkrétně o Důkaz anekdotou. Platná argumentace by měla využívat faktických důkazů, nikoliv historek, které někdo někomu řekl.

Jak ale mohou fauly způsobit, že zpráva, ve které se objevují je dezinformační? Například apelováním na emoce. Pokud nějaký článek prosazuje určité stanovisko a používá k tomu třeba apel na strach, pak výsledkem je navození pocitu strachu i přes to, že statistické údaje nic strašidelného nenaznačují.

Facebook

Twitter

Linkedin