Tento výrok bývá připisován Machiavellimu, který ho ale ve skutečnosti nikdy neřekl, ani nenapsal. Jeho zmínky se dokonce datují až do období římského básníka Ovidia. Nicméně, jeho autorství není pro tuto chvíli důležité natolik, jako jeho obsah. Machiavelli ve svém díle „Vladař“ podobnou myšlenku uvedl, nikoliv však těmito slovy. Jednalo by se totiž o faul.
Tento výrok je často vytahován v morálně pochybných vodách a logická premisa, kterou vytváří je velice komplikovaná. Jedná se ve skutečnosti o logický kruh, který se snaží obhajovat správnost postupu správností výsledku, který má vytvořit. Jinými slovy: jelikož „účel“ v tomto případě znamená hypotetický závěr, ke kterému se má dojít, pokud je tento závěr správný, pak musí být správný i postup, který nás k němu má dovést. Správnost výsledku ale nelze určit předem a tím pádem nemůžeme na základě tohoto modelu určit ani správnost postupu.
Co Machiavelli ve skutečnosti napsal? Uvedl, že vladaři jsou často souzeni podle výsledků, nikoliv podle toho, jak jich dosáhli.
Světí tedy účel prostředky? Bohužel, ne. Co je ale může posvětit, je faktická analýza jejich správnosti.
Zajímavé je i to, že Jean-Jacques Rousseau teoretizoval o tom, zda Machiavelliho „Vladař“ není naopak satirickou kritikou a nejsou tak některé pasáže myšleny spíše ironicky.
Více o Logickém kruhu se můžete dočíst zde.
Já měla za to, že to pochází od jezuitů. Ale informaci mám ze Tří mušketýrů nebo podobné literatury.