Argumentace proti protestům či nesouhlasům s kroky některých stran se často opírá o slova o „nerespektování výsledků voleb“. Nyní ho znovu použila Ministryně průmyslu a obchodu Marta Nováková (ANO).
Problém s tímto argumentem je ten, že se mluvčí v absolutní většině případů dopouští faulu. O nerespektování výsledků voleb by totiž mohlo jít pouze v případech, kdy by to oponent skutečně doslovně uvedl. Jedná se tedy ve skutečnosti o poměrně těžký faul a typickou verzi Slaměného panáka.
Mluvčí vytváří dojem, že jeho oponent (který kritizuje konkrétní stranu) ve skutečnosti neargumentuje proti krokům dané strany, ale proti jejímu samotnému zvolení do parlamentu. Následně proti tomuto deformovanému tvrzení sám argumentuje. A jak bývá u Slaměného panáka zvykem, argumentovat proti takto překroucené verzi oponentova postoje je velice jednoduché, protože samozřejmě nerespektování výsledků voleb by bylo těžkým přestupkem proti demokracii. Jenže v realitě se ho prakticky nikdo nedopouští.
Název Slaměný panák vychází z přirovnání této deformované verze argumentu ke skutečnému slaměnému panákovi. Mluvčí si ho sám postaví a poté proti němu začne bojovat. A takový boj může mít samozřejmě jen jednoho vítěze.
Postavení se do role nestranného obránce demokracie pak dává mluvčímu velkou výhodu. V očích publika může jeho oponent rázem přijít o velkou část podpory, protože s deformovanou verzí jeho vlastního argumentu, kterou druhá strana prezentuje, jednoduše nelze souhlasit. Jedná se tedy nejen o útok, ale i o manipulaci.
Použití tohoto konkrétního slaměného panáka proti svým oponentům je tedy těžkým a úmyslným faulem. Existuje proti němu ale obrana. V první řadě je potřeba diskuzi pozastavit a jasně oponentovi vysvětlit, že právě teď fauloval, že toto není váš postoj, a že musí svůj argument formulovat jinak a vyvarovat se překrucování vašich tvrzení. Uvědomuji si, že je to nejednoduchý úkol a velkou roli může hrát i frustrace, ale jiné cesty nejspíš není.
Velká část společnosti se k argumentaci tímto faulem nechala strhnout a používá ho častěji, než by šlo označit za argumentační omyl. Až by se dalo říct, že tento faul stihl za velice krátkou dobu zlidovět. Obrana proti němu je nutná, protože výrazně polarizuje společnost – vytváří mylnou domněnku, že v jejím samotném jádru jsou lidé s implicitně protidemokratickými postoji. Argumentace proti takové imaginární skupině je pak velice jednoduchá, ale kompletně opomíjí ty skutečné problémy a výhrady, které tito lidé mají. A to pouze za účelem „vítězství“ v diskuzi a jejich umlčení.
