Mluvčí uvádí irelevantní a zbytečné tvrzení o domnělé vině/nevině svého oponenta.
Jedná se o faul typický pro politické diskuze a debaty. Jeho nejčastější manifestace je v silně manipulativní vsuvce o tom, že mluvčí neví, zda se oponent něčím provinil, či neprovinil, ale… (Často jde také o polemiku o oponentových znalostech: „Nevím, zda toto můj oponent vůbec ví, ale…“) Tato vsuvka je pro diskuzi nejen úplně zbytečná, ale oponentovu vinu nenápadně podsouvá publiku jako něco možného, i když její možnost vůbec nebyla tématem. Často se navíc jedná o odbočení od tématu a tedy prakticky o druh Falešné stopy. Fakt, že mluvčí neví, zda je oponent vinen, je irelevantní a je tedy zbytečné ho uvádět, hlavně v případech, kdy vina oponenta je skutečně objektivně neznámá.
Tato vsuvka se často objevuje v diskuzích, kdy u jedné ze stran panuje podezření nějakého provinění a její vina je tedy současně neznámá. Tento faul nevytváří konkrétní premisu, která by určovala právě vinu/nevinu oponenta, ale jedná se o manipulativní řečnický trik, který pracuje s mentálními zkratkami a zkresleními při zpracovávání informací. Pramení také ze selektivní paměti a tendence pamatovat si negativní zprávy a informace. Vsuvka o neznámosti oponentova provinění tak může vyvolat kýžený efekt, kdy si publikum zapamatuje zmínku o ní, ale nevědomě bude tíhnout k tomu, že skutečně k nějakému provinění došlo, nicméně již si nebude pamatovat, co přesně bylo v této souvislosti oponentem zmíněno.
O faul by se nejednalo v případě, že by byl mluvčí přímo tázán, zda si je vědom nějakého oponentova provinění.
Alternativně se tento faul také nemusí týkat přímo oponentova provinění, ale totožným způsobem může podsouvat oponentovu nekompetentnost, například vsuvkou „Nevím, jestli to pan primátor umí/zná/ví, ale…“
Taková vsuvka může následně výrazně pozměnit celý rám tématu, kdy najednou začne být jeho součástí i kompetentnost jednoho z účastníků, aniž by musela být přímo a doslovně debatována. V případech, kdy má tento faul jinou podobu, než je zmíněná věta „Nevím, zda…“, může vytvářet určitou relativizaci tématu. Může vypadat například tak, že mluvčí začne vyjmenovávat různé možné skutečnosti, které implikují znovu něčí vinu, nekompetentnost nebo přesouvá vinu z mluvčího na někoho jiného. Obdobně se tohoto faulu dopustil Donald Trump, když v souvislosti s případem ovlivňování voleb Ruskem ve Spojených státech řekl: „Může to být Rusko. Může to být taky Čína. Může to být taky spousta jiných zemí. Nebo to může být dvěstěkilový člověk ležící doma na posteli.” Americký prezident tímto prohlášením nepřináší žádná nová fakta, takže je úplně zbytečné, tedy redundantní. Nikdo se ho navíc neptal, kdo vše může stát za ovlivňováním voleb v USA. Jde tedy o zvláštní obvinění, které je založeno na velice konkrétním výčtu potenciálních viníků, kteří by za ním mohli stát. Faktem ale je, že tento výčet je v podstatě nekonečný, protože teoreticky za ovlivňováním voleb v USA mohl stát v podstatě kdokoliv.
Logický model
Provinění člověka 1 v tématu X je objektivně neznámé.
Tématem je Y.
Člověk 2 zmiňuje, že nezná provinění člověka 1 v tématu X.
Následně se vrací k tématu Y.
Příklady
„Nevím, jestli pan ministr někdy něco ukradl, ale…“
Našli jste tento faul, kterého se veřejně dopustil ústavní činitel nebo veřejně známá osobnost? Vyplňte tento stručný formulář a pomozte nám ho uvést na Bezfaulu.net.
