Mluvčí zanedbává faktory, které se nedají převést do čísel nebo kategorií.
Tento faul se v některých případech překrývá s Matfyzákovým omylem a Sloučením významností.
Robert McNamara, ministr obrany Spojených států během války ve Vietnamu, interpretoval celou válku jako matematický model, kde v konečném důsledku jde pouze o poměr ztrát na jedné straně vůči straně druhé. Předpokládal, že pokud ztráty na straně A budou menší než na straně B, tak nevyhnutelně musí strana A dříve či později vyhrát.
McNamara nicméně nebral v úvahu skutečnost, že války se v principu vyhrávají tak, že druhá strana kapituluje či stáhne své jednotky – což se stane v momentě, kdy se vyčerpá její vůle ve válce pokračovat. Protože toto „zlomení vůle“ nelze žádným rozumným způsobem kvantifikovat, Robert McNamara jej prostě ignoroval – a proto nakonec Američané stáhli své jednotky, přestože měli menší ztráty.
Vytváření dojmu, že podobně jednoduché odpovědi opírající se čistě jen o čísla, jsou klíčem ke složitým statistickým otázkám, můžeme hojně vidět v souvislosti s pandemií infekce COVID-19. Jedním z argumentů je velice zjednodušené porovnávání smrtnosti této infekce s jinými onemocněními. Jde o argumentaci, která opět zamlčuje faktory jako jsou různé úrovně zdravotnictví (ať už v různých dobách nebo na různých místech na světě), celkové zdraví a imunita populace a další. Mezi zkreslení ve statistice patří i úplné opomenutí toho, že například domácí karanténa má vliv na psychiku člověka, která nejde vyjádřit čísly, a ten může karanténu porušovat častěji s narůstající dobou, po kterou je zavedena. Tedy predikce, které na číslech ukazují, že po zrušení přísných opatření skokově naroste počet nových případů, počítají s tím, že během nich je hodnota nárůstu konstantní a neovlivňují ji faktory jako zmíněná psychika.
Příklady
„Hemisferektomie je evidentně lepší varianta pro léčbu nádorových onemocnění mozku než jiné postupy. Vždyť má nejvyšší úspěšnost co do vyléčení!“
Mluvčí fauluje v tom, že sice může být pravda, že kvantitativně je amputace celé hemisféry nejúspěšnější zákrok, problém je v tom, že kvalitu života po zákroku nelze kvantifikovat. Ta je však po hemisferektomii často výrazně snížená – a tím pádem vyhlídka na lepší kvalitu života po jiných postupech může stát za risk jiného postupu.
„V zemích, kde jsou volnější zákony omezující zbraně, je statisticky významně více násilných trestných činů s pomocí zbraní. Měli bychom tedy zbraně zakázat.“
Mluvčí vynechává naprosto nekvantifikovatelný faktor abstraktní osobní svobody, totiž skutečnosti, že jako společnost povolujeme některé věci, pokud risk nepřekročí určitou kritickou hranici. Zdůrazňujeme, že Bez faulu nesoudí, jestli za nárůstem zbraně stojí nebo ne – jde nám pouze o to, že tento faktor nelze z diskuze vynechat. Krom toho nebere v úvahu jiné nekvantifikovatelné faktory, napřed počet zločinů, které se díky zbraním nestaly.
Dalším, možná ještě závažnějším problémem v úvaze mluvčího je skutečnost, že narůstající zbraňová zločinnost s volností zbrojních zákonů nemusí znamenat, že zbraně způsobují zbraňovou zločinnost, respektive že tuto zvýšenou zločinnost způsobují nepřímo tyto zákony. Je tomu tak proto, že Korelace není nutně kauzalita.
