V poslední době se v Česku strhávají debaty na téma trestání za názory. Zda je v pořádku někoho na sociálních sítích zablokovat, vyhodit ze skupiny apod. za vyjádření názoru. Problém je v tom, že tahle debata započala bez toho, aby se kolektivně ujasnilo, co je vlastně názor a co už je konstatování faktických údajů vydávaných za názor.
Názor je totiž poměrně jednoduše definovatelná věc, zvláště pokud je postaven do kontrastu s fakty. Projdeme si postupně všechny znaky názoru a zkusíme je s fakty srovnat:
Fakt: Dnes je venku 26°C, slabý vítr, bez mraků, nulové srážky.
Názor: Dnes je venku hezky.
Názor je subjektivní. Fakt je objektivní
Názor je ve své podstatě vyjádřením pocitů ohledně čehokoliv. Mohou mít základ ve faktech, ale nemusí. Často se stává, že jsou názory založeny na emocích. Nejlepší možný příklad názoru je subjektivní pocit založený na emocích, který v nás vzbuzují umělecká díla. Fakta jsou pro všechny stejné, nejde je interpretovat jinak, znamenají pořád jedno a to samé, proto jsou na rozdíl od názorů objektivní.
Názor je vytvořen. Fakt je nalezen
Názor si každý z nás může sám vytvořit, takže není možné ho znát, dokud ho dotyčný nevysloví. Fakta může každý zjistit bez ohledu na to, jestli spolu jednotlivci někdy v životě mluvili. Všem říkají to stejné, všichni je budou znát a mohou o nich společně diskutovat. Fakt tedy nelze vytvořit, názor nelze najít. Pokud někdo jako svůj názor prezentuje něco, co lze najít, nejedná se o názor.
Názor interpretuje realitu. Fakt popisuje realitu
Příklad s počasím ilustruje interpretaci reality dobře. Existují nějaká fakta ohledně toho, jak venku skutečně je, ale názor, že je tam „hezky“ všechna tato fakta interpretuje a shrnuje v jednom slově.
Názor nemůže být ověřen. Fakt může být ověřen
Názory zpravidla nelze ověřit, protože se jedná o pocity jedince. Nejde zjistit, jestli takové pocity skutečně má; například zda se mu skutečně líbí hudba, o které tvrdí, že se mu libí. Fakta lze ověřit, takže pokud někdo řekne: „Většina Čechů je proti [něčemu]. To je můj názor“, jedná se o FAKTICKÉ prohlášení, které je ale chybně prezentované jako názor.
Názor je prezentován v zaujatém jazyce. Fakt je prezentován v neutrálním jazyce
Emotivně zabarvený jazyk je obvyklý při prezentování názorů. Jak jsme již stanovili, názor je subjektivní, vytvořený a často založený na emocích. Fakta bývají prezentována v nezaujatém jazyce: „Něco je něco“; „Něco povede k něčemu.“
Pokud uvidím člověka, který kulhá a řeknu: „Má zlomenou nohu, ale to je jen můj názor“, pak se nejedná o názor, ale o faktické konstatování, i když to jako názor může vypadat. Můžu si myslet, co chci, faktem ale zůstává, že NEVÍM, zda člověk má skutečně zlomenou nohu. Vědět to ale můžu. Je tedy na pováženou (až lze říct hloupé), proč bych si bez důkazů myslel něco, co můžu s důkazy vědět. Tedy můžu to nalézt a ověřit, jedná se o objektivní skutečnost popsatelnou v neutrálním jazyce: „Ten člověk má zlomenou nohu.“ To není názor, ale fakt.
Když si to tedy celé shrneme, tak základní rozdíly mezi názorem a faktem jsou následující:
Fakt: Je objektivní, je nalezen, popisuje realitu, může být ověřen, je prezentován v neutrálním jazyce.
Názor: Je subjektivní, je vytvořen, interpretuje realitu, nemůže být ověřen, je prezentován v zaujatém jazyce.
Pokud se někdo pokouší jedno za druhé zaměnit, dopouští se faulu s názvem Apel na názor. Může jít o konstatování faktických a ověřitelných údajů, které jsou za názor jen vydávané. Je obtížné argumentovat proti takovému tvrzení, protože mluvčí se začne odvolávat na své právo „mít názor“ a může do diskuze zapojit i faul s názvem Důkaz svobodou. V každém případě jde o falešnou argumentaci, která často relativizuje i objektivní pravdu („Můj názor je, že venku není 26°C, neberte mi můj názor.“) Ani zdaleka není důležité, jestli mluvčího tvrzení je lež, či nikoliv. Jde jen o to, zda je možné ho ověřit.
Není nic neobvyklého na subjektivních interpretacích, ale není v pořádku stavět se za pomyslnou zeď názorů, aby naše tvrzení byla nenapadnutelná. Tedy můžu samozřejmě mít názor, že venku je 26°C, ale nemůžu tím požadovat ukončení diskuze a uvádět, že její pokračování by bylo potlačení mého práva na názor.
Je tento článek názorem autora nebo faktem?
Ve skutečnosti názor je tvrzení, který mluvčí pokládá za pravdu (=fakt). Vše vyřčené je jen názorem ať už podloženým či ne.
Názor, odporující faktům, není názor, ale vždy je to lež.
A to je důležité zdůraznit.
Protože všichni lidé neustále lžou, vydávajíc svá přesvědčení za názor, přestože lze tyto lži poměrně snadno vyvrátit.
Tyto lži jsou podstatou veškeré víry demagogie, pokrytectví a ideologií.
nazor moze fakty rozporovat, lebo nie vsetko, co je predkladane ako fakt, faktom v skutocnosti je 😉
Hmm .. tak tohle je typická demagogie .. V podstatě Vám závidím, máte dost jednoduchý život .. 😛
Pokud je předpoklàdámo jako údajný „fakt“, ačkoli to faktem ve skutečnosti není, tak je to prostě LEŽ. – Není to ani skutečný »fakt« (což tedy vyplývá z podstaty výše uvedeného) a není to ani »názor« (neboť »názor« sám v podstatě nemá „předkládat“ nějaká fakta, nýbrž jen a pouze nějaké osobní „hodnocení“ již „předložených“ (zjištěných) faktů, resp. osobní postoj k takovým předloženým (zjištěným) faktům).
Příklad: Předpoklàdejme, že venku právě prší. Někdo prohlásí: „Venku prší.” Tak toto je jasně FAKT. Druhý člověk k tomu přidá: „To je dobře, že prší.” Tak tohle je NÁZOR. Třetí člověk na to řekne: „(Ne -) to je špatné, že prší.“ Tak i toto je NÀZOR. A poslední člověk prohlásí: „Ne, venku neprší!” Tak tohle není ani fakt (faktu to naopak odporuje) a není to ani (nějak hodnotící) názor – je to prostě NEPRAVDA – LEŽ!!!
Váš poznatek dává smysl pokud bychom žili ve světě ve kterém všichni věří vědecké metodě. Pokud člověk nevěří vědecké metodě a dá spíše na pocity. Tak z jeho pohledu jste lháři vy. No a pokud lež a názor nejsou slučitelné pak jste z jeho pohledu bez názoru. Takže bych definici názoru spíš definoval tak že názor je jakákoliv pohled na svět který nemá hranic
Názory jsou ale ověřitelné…, například líbí li se mi hudba stačí sledovat mozkovou aktivitu při jejím poslechu, žádný proces v lidské mysli se nemění jen tak, proto se například sledují motivy které názor ovlivňují nebo například záměny podobných vjemů, i z názoru se dá vyderivovat fakt. Lidská mysl je ovšem velmi komplexní ale máme obory které se zabývají sociálními vlivy a mnoha dalšími, názor člověka je vždy možné vysledovat ke kořeni. Ovšem při racionální analýze nečího názoru musí pozorovatel vzít v úvahu vlastní motiv a vlastní chyby, což by se dalo nazvat pokorou, např. právě pokora je tak pokročilá a obtížná
v chápání lidí oproti např. Ješitnosti že je zahrnuta v náboženství a další podobné ctnosti nejsou již dále předmětem vzdělání ale víry. Ježíš předával tyto věci v podobenstvích které lépe zasahují „čisté“ srdce, které je vlastně překladačem emocí jež jsou souborem poznání dané věci porovnané s vlastními (přáními a) zkušenostmi, Čistota srdce znamená zjednodušeně to, že funkce srdce nebyla zásadním způsobem narušena, tak aby nebylo možné zpracovat emoce v jejich původním stavu. Můj názor zní že je vše vysledovatelné až k …. a to je místo pro bytost které jediné se dá říkat prastará oproti všem věcem které existují jen zlomek času a tou je BŮH 🙂 :*.
Velkou roli samozřejmě hraje lingvistika často typická pro daný čas a prostředí ve kterém se daný názor objevuje
d
naprosto s vami jiri souhlasim
Velice jasně a srozumitelně napsané. Děkuji za Váš web. Pro život běžného smrtelníka pohybujícího se v postpravdivém světě vybudovaném algoritmy sociálních sítí jsou zde velmi užitečné informace. Pro bytosti ze světů, kde se „nevěří vědecké metodě“? (které? copak tento článek používá nějakou vědeckou metodu?) a „funkcí srdce je zpracovat emoce“, je rozum a z něj vycházející logická argumentace neužitečným parazitem. Jen přemýšlím, jaká ne-vědecká metoda dala vzniknout křemíkovým integrovaným obvodům v zařízeních, na nichž tyto bytosti píší svoje astrální komentáře.
tohle je urcite taky jenom nazor
:PP
nechapu to s tou nohou