Mluvčí tvrdí, že tvrzení je pravdivé, protože ho zatím nikdo nevyvrátil; nebo naopak, že je nepravdivé, protože ho zatím nikdo nepotvrdil.
Tento faul je často používán, aby přesunul Důkazní břemeno na oponenta, který potom musí dokázat nepravdivost autorova argumentu. Břemeno dokázání pravdivosti argumentu vždy leží na jeho autorovi. Absence vyvrácení nezastupuje potvrzení (a naopak).
Jde o variantu Falešného dilematu vycházejícího z neznalosti ostatních možností – že něco nemusí být pravda nebo lež, ale může to být např. v procesu pozorování a čekání na výsledek. Mluvčí existenci těchto možností (úmyslně) zamlčuje – vychází tedy z nevyslovené premisy, že pravdivost nemůže být dočasně neznámá a všechno, co není potvrzeno, je automaticky vyvráceno (a naopak).
O faul se nejedná v případě, že by se sám oponent dopustil faulu Nevyvratitelnosti a vytváří tvrzení, která nelze určit jako pravdivá, nebo nepravdivá. V takovém případě by nebylo možné pravdivost důkazů považovat za dočasně neznámou, protože například neexistují prostředky k jejich otestování.
Logický model
Pokud X nikdo nepotvrdil, X se nestalo
X nikdo nepotvrdil
X se tedy nestalo
Příklady
„Nikdo nenapsal, že je tato houba jedovatá, takže je určitě jedlá.“
- Mluvčí riskuje na základě vlastní nevědomosti. Jednoduše nelze předpokládat, že neznalost mluvčího potvrzuje pravdivost argumentu, že houba je jedlá.
„Nikdo nedokázal existenci Boha, takže je jasné, že neexistuje.“
- Existuje nekonečná škála věcí, které nemůžeme dokázat. Existence Boha je jednou z nich.
- Mluvčí se dopouští faulu, protože vytváří závěr, který vychází z nevědomosti.
