Mluvčí neprezentuje žádný vlastní argument. Místo toho prezentuje oponentův argument tak, aby působil absurdně.
Tento faul často zneužívá nuancí a nenápadných okolností oponentova argumentu, které převede do absurdních všedních situací. Roli hraje například komediální načasování nebo slovíčkaření a kontrast se „zdravým rozumem“. Vytváří nevyslovenou premisu, že cokoliv směšné je špatné či nepravdivé.
Mluvčí za účelem zesměšnění oponentův argument překrucuje podobně, jako je to obvyklé Slaměným panákem. V případě Apelu na posměch proti zesměšněné verzi argumentu nebojuje, ale nechává zmíněnou premisou argument vyvrátit. Tedy jen se spoléhá na to, že posměch k vyvrácení bude stačit.
Není úplně neobvyklé vidět tento faul například v souvislosti různými prognostikami. Lidé mohou svůj nesouhlas s určitou předpovědí vyjadřovat právě Apelem na posměch. Často se také objevuje v souvislosti s problematikami, které mluvčí do hloubky nechápe a tak je pro něj jediná možnost uchýlit se k manipulaci tímto faulem. Existuje tak i určitá podobnost mezi Apelem na posměch a faulem s názvem Pálení čarodějnic, který říká, že něco není možné/pravdivé, protože to mluvčí nechápe.
Logický model
Oponent prezentuje argument X.
Mluvčí říká, že X+Y je vtipné,
Takže X je špatně.
Příklady
„Když věříte v Boha, tak to věříte určitě i v Santu Clause.“
- Mluvčí se uchyluje k zesměšnění, aby zdiskreditoval oponentovy postoje ohledně víry.
- Věřit v Boha v žádném smyslu není totéž jako věřit v Santu. Mluvčí mezi ně ovšem klade rovnítko.
„Vy chcete nižší daně? Já chci milion na účtu.“
- Mluvčí vyvrací racionalitu požadavku absurdním přirovnáním.
- Chtít nižší daně není absurdní, na rozdíl od požadavku na milion na účtě. Mluvčí mezi ně ale klade rovnítko za účelem zesměšnění.